Sbalený batoh pod modrou oblohou

[Intro] Kopce mě volají a mapa v kapse pálí, dneska už nezůstanu sedět někde v dáli. [Verse 1] V rohu už čeká batoh, boty pevně šněruju, na ranní chladné nebe přes okno se dívám. Dneska se oteplí, já na mapě si maluju, cestu, kde podél skal si tichou píseň zpívám. Je jarní pátek, slunce ranní stíny zkrátilo, nejvyšší teploty dnes k dvaceti stupňům míří. To ticho v lesích mi už tolik chybělo, touha jít na hřebeny se mi v krvi víří. [Pre-Chorus] Žádný déšť ani bouře, mraky rychle mizí pryč, každý krok v suché hlíně dává mému tělu sílu. Sbalit stan, spacák vzít a otočit v domě klíč, lesy teď slibují tu nejkrásnější chvíli. [Chorus] Dvacet stupňů dneska vzduchem zavoní, (zavoní jarem) ideální čas pro velké šlapání. Když se vítr v korunách stromů ukloní, (stromy se klaní) srdce mě táhne ven bez váhání! [Post-Chorus] Jenom já, lesní stezka a volný směr, vzhůru do kopců, kde vládne klidný mír. [Verse 2] A zítra v sobotu to bude ještě lepší den, teploty vystoupají na třiadvacet stupňů. Jasná obloha splní můj dávný horský sen, žádný stín pochybností do hlavy si nevpustím. Květen teď ukazuje svoji vlídnou tvář, po suchém dubnu přišel ideální čas. Krajinu zalévá ta jasná jarní zář, každý ten drahý vrchol zdolám dneska zas. [Pre-Chorus] Žádný déšť ani bouře, mraky rychle mizí pryč, každý krok v suché hlíně dává mému tělu sílu. Sbalit stan, spacák vzít a otočit v domě klíč, lesy teď slibují tu nejkrásnější chvíli. [Chorus] Dvacet stupňů dneska vzduchem zavoní, (zavoní jarem) ideální čas pro velké šlapání. Když se vítr v korunách stromů ukloní, (stromy se klaní) srdce mě táhne ven bez váhání! [Verse 3] Výhled na zbytek týdne mluví jasnou řečí, slunce a mírný vítr budou s námi hrát. Teplotní průměr stoupá, nic mé plány nepředčí, příroda bude lidi z měst dál k sobě zvát. Jen občas přeháňka se v dálce tiše přežene, vlhkost se ztratí dřív, než stihne spadnout prach. Moje boty mě nesou přes ty stráně kamenné, strach z mokrých bund už neznám na svých cestách. [Bridge] Cesta se klikatí a stoupá strmě nahoru, každý ten těžký výdech za ten pohled stojí. Člověk hned zapomene na městskou ponorku, když se s tou volnou plání v jedno tělo spojí. [Chorus] Dvacet stupňů dneska vzduchem zavoní, (zavoní jarem) ideální čas pro velké šlapání. Když se vítr v korunách stromů ukloní, (stromy se klaní) srdce mě táhne ven bez váhání! [Outro] Kopce už mlčí, slunce pomalu zapadá, tříbení myšlenek pod hvězdným nebem končí. Zítra mě čeká další cesta klikatá, srdce se s údolím na chvíli loučí. (Na chvíli loučí...)