Algoritmus mi sežral fanoušky

[Intro] (Rychlé tempo, jako když někdo scrolluje na telefonu) Jste tam? Vidíte mě? Haló? Mám tam milion lidí, tak kde sakra jste? Jack Conte je u mikrofonu a má pro vás špatnou zprávu. Váš Instagram je hřbitov. Jedeme! [Verse 1] Pamatujete časy, kdy internet byl mladej? Kdy stačilo jen říct: „Hej, tady, tohle hrej!“ Tlačítko Odbírat, to byl náš svatý grál, kdo na něj jednou kliknul, ten u mě zůstával. Byla to čistá smlouva, jasná jako facka, typická férovka, žádná křivá packa. Když jsem nahrál video, ty jsi ho hned viděl, nikdo mezi námi v tom toku neseděl. Moje kapela hrála a lidi lístky brali, protože na nástěnce příspěvky se zjevovaly. Byl to Web dva nula, ráj pro kreativce, než přišel velký bratr a zavřel nás do klece. [Pre-Chorus] Ale pak se něco stalo v křemíkovým nebi, markéťáci řekli: „Tohle málo sype, baby!“ Seřadíme příspěvky ne podle času, ale podle toho, co udrží tu masu. [Chorus] Je to smrt sledujících, slyšíte ten pláč? Tvůj feed už není tvůj, teď vládne počítač. Máš milion fans, ale dosah jenom nula, to je ta nová, digitální smůla. Algoritmus žvýká tvoje umění, a hledá jenom dopamin a vzrušení. (Klik, klik, scroluj dál) Nikoho nezajímá, že jsi král. (Lajk, lajk, a co dál?) Algoritmus ti fanoušky vzal. [Post-Chorus] Retence, retence, grafy letí dolů, už si nesedneme k jednomu stolu. Retence, retence, grafy letí níž, svoje vlastní lidi už neuvidíš. [Verse 2] Jack Conte na pódiu mává rukama, ukazuje grafy s prudkýma křivkama. Říká: „Koukejte na TikTok, ten změnil pravidla, koho jsi sledoval, to už se nevídá.“ Je jedno, koho znáš, je jedno, koho chceš, „For You“ stránka ti nacpe to, co sežereš. Je to jak automat, co hází mince do hlavy, hlavně ať se divák ani chvíli nebaví... nudou! Musí to blikat, řvát a měnit barvy, jinak tě ten systém hodí mezi larvy. Zveřejníš fotku a vidí ji dvě procenta, zbytek tvých lidí si systém takhle „přescenta“. [Pre-Chorus] Z fanoušků jsou čísla v obřím kasínu, tvůrce se mění v cvičenou opičinu. Nehledáš vztah, ale virální zásah, celý ten systém je jeden velký krach. [Chorus] Je to smrt sledujících, slyšíte ten pláč? Tvůj feed už není tvůj, teď vládne počítač. Máš milion fans, ale dosah jenom nula, to je ta nová, digitální smůla. Algoritmus žvýká tvoje umění, a hledá jenom dopamin a vzrušení. (Klik, klik, scroluj dál) Nikoho nezajímá, že jsi král. (Lajk, lajk, a co dál?) Algoritmus ti fanoušky vzal. [Verse 3] Je to absurdní divadlo, kde hrajeme křoví, Mark a jeho parta nám podmínky stanoví. Buduješ komunitu deset dlouhých let, aby ti pak řekli: „Sorry, změnil se svět.“ Už nejsi umělec, jsi jenom potrava, pro stroj, co reklamy do lidí naplavá. Jack křičí: „Dost! Takhle se žít nedá!“ Skutečný fanoušek se jinde hledá. Ne tam, kde se skáče, jak pískají stroje, ale tam, kde si váží té práce tvoje. [Bridge] Zapomeň na virál, je to jenom klam, postav si vlastní dům, ne cizí stan. Kde lidé platí za to, co máš v hlavě, a ne za to, jak tancuješ dravě. Musíme vlastnit ten vztah, ten drát, ne nechat algoritmus s námi hrát! [Chorus] Je to smrt sledujících, slyšíte ten pláč? Tvůj feed už není tvůj, teď vládne počítač. Máš milion fans, ale dosah jenom nula, to je ta nová, digitální smůla. Algoritmus žvýká tvoje umění, a hledá jenom dopamin a vzrušení. (Klik, klik, scroluj dál) Nikoho nezajímá, že jsi král. (Lajk, lajk, a co dál?) Algoritmus ti fanoušky vzal. [Outro] Tak běžte na Patreon, nebo kam chcete, hlavně už nevěřte téhle té planetě. Kde follower znamená jen prázdný vzduch... A já teď doufám, že tenhle song... ...vám algoritmus vůbec ukáže. (Ticho) Asi ne. Konec.