Zanedbaná prostata a hněv až za hrob

[Instrumental Intro] [Intro] Petra Janů dodnes vzpomíná na ztrátu, manžel Michal tehdy podcenil prostatu. [Verse 1] Petra Janů dodnes v sobě nosí vztek, že její muž Michal odmítal brát lék. Lékaři mu tehdy jasně řekli hned, že má jít na kontrolu, než mu zhořkne svět. Na prostatu měl prý malý nález jen, on však radši dělal, že je spokojen. Do nemocnice se vůbec nevydal, osud si pak krutou daň z té pýchy vzal. [Chorus] Naštval mě a mohl tady stále žít, (Yeah!) stačilo jen trochu víc se o sebe bít. Nádor se mu tiše z plic teď vysmívá, rozzlobená vdova slzy neskrývá. [Verse 2] Profesor Pavel Pafko vzal si ostrý nůž, nepomohl řezem, zhasnul slavný muž. Jenom tělo zavřel, nešlo dělat víc, nemoc byla silná, nešlo změnit nic. Petra dodnes cítí divný hněv a zlost, že se Michal vyhnul péči pro radost. Byl to velký hřích a zbytečný splín, zbyl po něm jen smutek a v kuchyni stín. [Instrumental] [Bridge] Za covidu přišla ještě o tetu a strýce, černá vdovská nálada ji obklopila více. Tragédie rodinné se sešly v jednu chvíli, vzteklý smutek nad osudem bere zpěvačce síly. [Chorus] Naštval mě a mohl tady stále žít, (Yeah!) stačilo jen trochu víc se o sebe bít. Nádor se mu tiše z plic teď vysmívá, rozzlobená vdova slzy neskrývá. [Outro (Instrumental)] [Outro] Zbyla jenom chata a v Dejvicích byt, vztek na mrtvého muže nedovolí klidně snít.