Spolehlivá holka, která zbyla doma jenom s pejskem

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] Nový článek na internetu bleskově se šíří, smutná zpráva do pražského showbyznysu míří. [Verse 1] Kateřina Niklová pro šéfa žila ráda, byla pro něj opora a spolehlivá záda. Jeho nabitý program celý lehce řídila, nikdy se v té těžké práci vůbec nemýlila. Čtyřicet dva let je věk, co v lidech trochu mrazí, osud občas bez varování rány hází. Potýkala se prý dlouho s vážnou nemocí, nikdo z branže nemohl jí v noci pomoci. [Chorus] [Confident] Žila sama s pejskem v tichém bytě bez lidí, kam přes prahy dveří nikdo zvenku nevidí. Leoš Mareš kouká smutně na ten prázdný stůl, jeho pravá ruka zmizela, zbyla jenom půl. [Verse 2] Bulvární plátek hned přispěchal s tou zprávou, jak osamělý život skončil těžkou hlavou. Věrný pes byl jediný, kdo při ní doma bděl, její tichý, náhlý odchod v šoku uviděl. Přátelé teď mluví o ní jenom s respektem, pomáhala v showbyznysu s každým projektem. Do posledních chvil se snažila svůj úkol stihnout, od složitých povinností nechtěla se vyhnout. [Drop] [Chorus] Žila sama s pejskem v tichém bytě bez lidí, kam přes prahy dveří nikdo zvenku nevidí. Leoš Mareš kouká smutně na ten prázdný stůl, jeho pravá ruka zmizela, zbyla jenom půl. [Bridge] [Melancholic] Všichni teďka mluví o tom, co se mohlo stát, v tichém bytě začal náhle krutý mráz už vát. Jenže osud neptá se, kdo slavný šéf je tvůj, když ti ticho v prázdném domě šeptá: chvíli stůj. [Instrumental Break] [Chorus] [High Energy] Žila sama s pejskem v tichém bytě bez lidí, kam přes prahy dveří nikdo zvenku nevidí. Leoš Mareš kouká smutně na ten prázdný stůl, jeho pravá ruka zmizela, zbyla jenom půl. [Outro] Zůstaly jen vzpomínky a prázdný, tichý dům, přejme věčný pokoj všem jejím velkým snům. [Outro (Instrumental)]