Rázné sbohem slavné herečky, které bolí celý národ

[Hook] Konec filmové éry! (Bohdalová pláče!) [Instrumental Intro] [Intro] Před kamerou zhasla světla, nastal tichý čas, Simona Stašová už nenatočí pro nás filmový pás. [Verse 1] Simona Stašová má jednasedmdesátý rok, od filmových kamer dělá radikální krok. Nejsou v tom však žádné slzy, ani divná gesta, jenom už ji unavuje věčná ranní cesta. Hvězda z filmu Pelíšky a Románu pro ženy, chce mít klidné večery a odbourat ty změny. Ateliér opouští s naprosto čistou hlavou, nechce se už denně honit za pochybnou slávou. [Chorus] Pětadvacet těžkých rolí každý měsíc zvládá, před diváky na jevišti pořád hraje ráda. Brzy ráno do studia už se nechce hnát, radši bude v klidu večer na jevišti stát. [Post-Chorus] Už žádné brzké ranní rány! (To je konec!) Už žádný režisérský shon! [Verse 2] Ranní budík zvoní brzy, herci musí do práce, v jejím věku to už věru není žádná legrace. Celý národ smutní zprávou, lidé slzy utírají, když se s její filmovou tváří loučit mají. Máma Jiřina Bohdalová drží pevný krok, Simona však odmítá ten nekonečný tlak. Dobrovolně stopla kamery a končí s touhle dálkou, divadlo je pro ni stále tou největší láskou. [Drop] [Chorus] Pětadvacet těžkých rolí každý měsíc zvládá, před diváky na jevišti pořád hraje ráda. Brzy ráno do studia už se nechce hnát, radši bude v klidu večer na jevišti stát. [Bridge] Bulvár hlásí senzaci a lidé pláčou u novin, český národ prožívá teď chvíli těžkých hodin. Herečka však moc dobře ví, co její tělo žádá, divadelní prkna má prý pořád strašně ráda. [Chorus] Pětadvacet těžkých rolí každý měsíc zvládá, před diváky na jevišti pořád hraje ráda. Brzy ráno do studia už se nechce hnát, radši bude v klidu večer na jevišti stát. [Outro] Kamera už v ateliéru tiše v koutě spí, o Simoně na jevišti se jí v noci sní. [Outro (Instrumental)]