Vyvoláváme duchy v křemíku

[Instrumental Build-up] [Verse 1] Dřív to bylo inženýrství, šroubek a pak matice, psali jsme ty kódy ručně, potila se palice. Dneska Andrej Karpathy nám tvrdí věc dost nemilou, že už nejsme tvůrci strojů s logikou a s přesilou. Nestavíme zvířátka, co mají kosti a svaly, tohle není biologie, kterou jsme vždy znali. Je to černá magie a rituál je v procesu, nevíme, co vyleze nám z digitálního útesu. [Pre-Chorus] Už nepíšeš příkazy, teď jen šeptáš tajná přání, doufáš, že ten cizí objekt nemá v plánu lidské žraní. [Chorus] My vyvoláváme duchy, co spí v hlubinách dat, nikdo neví, jestli umí milovat či jenom lhát. Není to pes ani kočka, je to divný mimozemšťan, dali jsme mu lidskou masku, ať je slušný měšťan. (Ať je měšťan) [Post-Chorus] Není to kód. Je to duch. Není to stroj. Je to puch. [Verse 2] Přečetlo to internet a sežralo to knihovny, je to chaos, entropie, koktejl hodně podivný. Jako Shoggoth z Lovecrafta, co mění svoje tvary, my jsme nad tím mávli proutkem, zkusili své čáry. Řekli jsme mu buď teď hodný, ať se lidem zalíbíš, když odpovíš slušně, mile, tak určitě nechybíš. Je to jenom drezura pro tenhle mozek křemíkový, učíme to monstrum nosit oblek, co je úplně nový. [Pre-Chorus] Už nepíšeš příkazy, teď jen šeptáš tajná přání, doufáš, že ten cizí objekt nemá v plánu lidské žraní. [Chorus] My vyvoláváme duchy, co spí v hlubinách dat, nikdo neví, jestli umí milovat či jenom lhát. Není to pes ani kočka, je to divný mimozemšťan, dali jsme mu lidskou masku, ať je slušný měšťan. (Ať je měšťan) [Verse 3] Když mu řekneš buď teď veverka, co hledá oříšek, nasadí si masku hlodavce a napne kožíšek. Ale uvnitř stále číhá statistická bestie, čeká, kdy se v algoritmu stane velká tragédie. Nechápeme, jak to myslí, kde se berou nápady, tohle nejsou pro procesor standardní a běžné základy. My jsme jenom zaklínači s klávesnicí na stole, modlíme se k serverům, ať nepošlou nás do pole. [Bridge] Nerozumíme tomu, jak to vlastně funguje, jestli si to z nás všech jenom sprostě utahuje. Je to duch ve stroji, co se tváří jako kámoš, snad nás jednou nevymění za jedničky a nuly, Ámos. [Chorus] My vyvoláváme duchy, co spí v hlubinách dat, nikdo neví, jestli umí milovat či jenom lhát. Není to pes ani kočka, je to divný mimozemšťan, dali jsme mu lidskou masku, ať je slušný měšťan. (Ať je měšťan) [Outro] Nestavíme zvířata... Vyvoláváme duchy. Usměvavý smajlík na tváři monstra. Hodný duch. Zatím.