Dvě svatby, jedno cizí dítě a nejsmutnější narozeniny

[Hook] Dva snubní prstýnky, blesky a sláva, teď mu k těm narozeninám jenom vítr mává. [Instrumental Intro] [Verse 1] Daniel Krejčík slaví dvaatřicet let, na jeho dno se dneska dívá celý svět. Jiří Vymětal, ten ředitel z Olomouce, sliboval lásku, co zahřeje u srdce. Měli dvě svatby, byl to vážně velký špás, farářka z televize oddávala zas. Deset měsíců a pohádka se hroutí, cesta se v divokou propast prudce kroutí. [Pre-Chorus] Už v listopadu přišla rána jako hrom, manžel měl syna a prasknul ten velký strom. Soňa Šuláková mu ho tajně zrodila, celá ta slavná láska rázem skončila. [Chorus] Už nezvoní zvony, snubák je pryč, od společného bytu odevzdal klíč. Slaví dnes sám ten svůj nelehký den, z růžové pohádky zbyl jenom zlý sen. [Post-Chorus] Banán je zralý, prý není ve slevě, říká to Dan se slzami na rtech a v hněvu, přeje si smích a trochu laskavosti, dost už bylo téhle kruté reality. [Instrumental Break] [Verse 2] Jak se ti dva potkali, byl to divný lov, Daniel v hledišti ulovil ho bez všech slov. Pak podle lístků na síti ho vyhledal, jako ten špion se do pátrání dal. Teď Jiří mluví o barvách svého syna, na herce zbyla jenom těžká kocovina. Smazané fotky se na profil sice vrací, ale ta důvěra se v mlze navždy ztrácí. [Chorus] Už nezvoní zvony, snubák je pryč, od společného bytu odevzdal klíč. Slaví dnes sám ten svůj nelehký den, z růžové pohádky zbyl jenom zlý sen. [Verse 3] Zámek Osečany možná spasí starý žal, tam kde dřív Matěj Stropnický s ním léta stál. Práce je lék a Kampa herce uzdraví, africká mise mu snad hlavu napraví. Základní škola v Olomouci dál si žije, zatímco Daniel teď hořkou pilulku pije. Narozeniny jsou nejsmutnější v roce, když pravda vyplave na povrch divoké potoce. [Chorus] Už nezvoní zvony, snubák je pryč, od společného bytu odevzdal klíč. Slaví dnes sám ten svůj nelehký den, z růžové pohádky zbyl jenom zlý sen. [Outro (Instrumental)]