Velká klukovská válka o jednu letenku do Turecka

[Instrumental Intro] [Verse 1] Ministr Petr Macinka má těžkou hlavu dnes, (Uf!) na hradní delegaci štěká jako vzteklý pes. Do Ankary se letí, summit už klepe na dveře, pan prezident tam nesmí, i kdyby stál u večeře. Jenže Ústavní soud rázně klepl přes prsty, vládní plány na trucy hned rozpadly se na kusy. Soudce jasně nařídil, ať kouká poslat dopis hned, ať prezidentův doprovod má zabalený kabinet. [Verse 2] Předseda vlády Andrej Babiš už radši couvá zpět, říká, že přihláška má odletět už na ten svět. Jenže pan ministr si dává na čas do noci, jeho egu v tuhle chvíli není pomoci. Pátek byl tím dnem, kdy měla skončit lhůta, na podání papíru byla cesta krutá. Cavyky a ticho, žádný podpis na papír, v politické aréně se rozhostil zas podivný mír. [Bridge] (Tak šup!) Tady končí legrace a nastupuje křeč, o jedné malé přihlášce se vede celá řeč. Kdo poletí do Turecka a kdo bude šéf, na sociálních sítích zase teče virtuální krev. Hrajeme si na písku a stavíme si hrad, kdo má větší hračku, ten bude v čele stát. Až do poslední vteřiny se drží stará zášť, ministr si přes ramena hodil černý plášť. [Verse 3] Soudruhu prezidente, do party tě bereme, (A dost!) vládní trucy na chvíli do krabice zavřeme. Papír byl prý odeslán na poslední možnou chvíli, když už všem na Hradě dávno docházely síly. Tahle malá pomsta za neschváleného ministra, ukazuje, jak je naše scéna velmi bystrá. Delegace odletí a snad se všichni smíří, zatímco se nad Prahou dým zbytečného sporu šíří. [Outro (Instrumental)]