Křemíkové kladivo Patricka Zandla

[Instrumental Build-up] [Verse 1] Sedí Ludwig ve studiu, naproti je host, Patrick Zandl přinesl nám vědomostí dost. Internetový veterán a autor sci-fi knih, teď nám říká do očí, že přešel humor i smích. Pamatuje začátky a vytáčenou síť, do které se lidstvo chytlo jako hloupá ryb. Vidí budoucnost, co není zrovna růžová, zatímco si většina z nás hlavy do písku schová. [Pre-Chorus] Procesory bzučí, data letí světem, co zůstane nám a co našim dětem? [Chorus] Jako kdysi tkalci vztekle rozbíjeli stroje (stroje), čekají nás dneska úplně ty samé boje (boje). Umělá inteligence mění pravidla hry, roztrhá nám na kusy ty naše staré sny. Kdo se rychle nepřizpůsobí, ten skončí v koutě, jako smutná moucha v pevně utaženém poutě. [Post-Chorus] Bude to jízda, bude to šok, čeká nás hodně divoký rok. [Verse 2] Politika v koncích, všude vládne populismus, na složité pravdy není v lidech optimismus. Demokrat se utápí ve vlastních složitostech, lhář nabídne řešení i ohlodanou kost. Algoritmus nepozná, co je lež a co je fakt, hlavně že se kliká, to je ten moderní pakt. Společnost se drolí pod náporem jedniček, zbývá jenom dým z těch našich vyhaslých svíček. [Pre-Chorus] Procesory bzučí, data letí světem, co zůstane nám a co našim dětem? [Chorus] Jako kdysi tkalci vztekle rozbíjeli stroje (stroje), čekají nás dneska úplně ty samé boje (boje). Umělá inteligence mění pravidla hry, roztrhá nám na kusy ty naše staré sny. Kdo se rychle nepřizpůsobí, ten skončí v koutě, jako smutná moucha v pevně utaženém poutě. [Verse 3] Zakazovat dětem sítě, to je marná snaha, jako chtít, aby se v lednu zazelenala Praha. Škola učí letopočty, co už nikdo nechce, zatímco nám realita utíká tak lehce. Jazykové modely prý mají skleněný strop, ale i tak zvládnou práci za desetina kop. Musíme se změnit, nebo budem jenom smetí, v dějinách, co píší stroje pro budoucí děti. [Bridge] Není cesty zpátky, vlak se rozjel z kopce, nebuďte jak ty ustrašené, hloupé ovce. Rok dva tisíce dvacet pět je velký zlom, uhodí do nás digitální, tichý hrom! [Chorus] Jako kdysi tkalci vztekle rozbíjeli stroje (stroje), čekají nás dneska úplně ty samé boje (boje). Umělá inteligence mění pravidla hry, roztrhá nám na kusy ty naše staré sny. Kdo se rychle nepřizpůsobí, ten skončí v koutě, jako smutná moucha v pevně utaženém poutě. [Outro] Tak se učte prompty, dokud máte ještě čas, než vás všechny nahradí můj syntetický hlas. (Můj syntetický hlas...)