Soudkyně poslala dítě na smrt a necítí vinu

[Instrumental Intro] [Intro] V březnu zhasnul jeden malý dětský smích, v Braníku teď tiše leží těžký hřích. [Verse 1] Tříletá Viktorka už domů nepřijde, [Sarcastic] v pražském lese vyhasnul její dětský hlas. Kdesi v šeru, kde už slunce nesejde, krutý otec zničil nejkrásnější čas. Sandra Kimmelová podepsala verdikt svůj, dala dítě tátovi s těžkou závislostí. Marně máma volala: „Proboha, stůj!“ Systém rozdal karty plné bezmocnosti. [Build] [Chorus] Jeroným Tejc nechce nechat věci plout, kárnou žalobou teď na soudkyni míří. Nenechá ten krutý rozsudek jen zatuhnout, hněv a lítost v naší zemi se dál šíří. [Verse 2] Soudkyně dál tvrdí: „Já jsem čistá!“ [Sarcastic] Papír snese všechno, i tu krutou lež. Moje ruka byla v právu zcela jistá, v dálce hoří tichá, smutná věž. Ministr však vidí hrubé porušení cti, kárný návrh letí přímo na stůl hned. Spravedlnost pláče v chladné propasti, smutkem plní se ten náš dospělý svět. [Chorus] Jeroným Tejc nechce nechat věci plout, kárnou žalobou teď na soudkyni míří. Nenechá ten krutý rozsudek jen zatuhnout, hněv a lítost v naší zemi se dál šíří. [Guitar Solo] [Chorus] Jeroným Tejc nechce nechat věci plout, kárnou žalobou teď na soudkyni míří. Nenechá ten krutý rozsudek jen zatuhnout, hněv a lítost v naší zemi se dál šíří. [Outro] V březnu zhasnul jeden malý dětský smích, v Braníku teď ticho padá na stromy. V srdcích lidí zůstal jenom těžký hřích, černá vrána křičí z naší pavlače. [Outro (Instrumental)]