Náramek místo trůnu pro královského syna

[Instrumental Intro] [Verse 1] Marius Borg Höiby v base tiše sní, (vokály: tiše sní) ve stínu slavné norské královské rodiny. Už nepočítá stovky slavných dní, spíš jenom vleklé a nudné hodiny. Za znásilnění dostal čtyři roky, vinu však popírá ten pyšný kluk. Hlídá ho soud a jeho těžké kroky, dřív mu byl zákon celkem vážně fuk. [Verse 2] V Oslu teď soudce vynesl verdikt nový, (vokály: velká novina!) domů má jít a dostat náramek na nohu. Petar Sekulic hned svá slova loví, klient je spokojen, prý díky pánu bohu. Státnímu zástupci se to však nezdá, podal hned stížnost proti propuštění. Zhasla ta rychlá naděje a hvězda, Marius zatím ve věznici pění. [Instrumental] [Bridge] Máma měla v červnu transplantaci plic, syn se chtěl vrátit, aby jí byl nablízku. Jenže s ním už nechtějí mít společného nic, v roce dva tisíce dvacet čtyři měl hřích na lístku. Sám se přiznal, že pod vlivem kokainu, zmlátil jednu ženu a zničil její byt. Královský palác teď nese těžkou vinu, takový skandál nelze snadno skrýt. [Verse 3] Nevlastní syn korunního prince Haakona oficiálně žádný vážný úřad nemá. Svým chováním tvrdě narazil do zákona, celá ta monarchie zůstala teď němá. Norsko teď sleduje ten špinavý příběh, (vokály: ostudu roku!) náramek na noze princezny syna. Bohatý chlapec má teď rychlý výběh, zůstane po něm jen pachuť a špína. [Outro (Instrumental)]