Satirická píseň o tom, jak přemíra hraček ničí charakter dětí a proč psycholog Milan Studnička radí radikální řez přestat kupovat věci a začít být přítomný.
[Intro]
Jestli máte doma peklo a nevíte kudy kam,
poslechněte si, co radí tenhle pán.
Žádný drahý terapie, žádný prášky na nervy,
stačí jenom zavřít peněženku. Fakt.
[Verse 1]
Máš doma hračkářství, co praská ve švech,
a přesto dítěti dochází ten dech.
Koupil jsi konzoli, mobil i drony,
vyhodils za to snad už miliony.
Jenže on řve a je nespokojený,
tvůj vlastní domov je rozbořený.
Studnička říká, že je to jen klam,
místo té lásky mu dáváš jen krám.
[Pre-Chorus]
Dopamin stříká, ale srdce zebe,
kupuješ dárky hlavně sám pro sebe.
Zastav ten kolotoč, zahoď ty stuhy,
než z dítěte vyrostou jenom dluhy.
[Chorus]
Přestaň kupovat ty dárky, hned teď,
jinak ti vyroste citová zeď. (Zeď)
Nechce další plast, co se jen leskne,
chce tvoji duši, než bolestí teskne. (Teskne)
Vypni ten přísun a zavři ten krám,
ať na tom světě není tak sám.
[Post-Chorus]
Žádný dárky.
Už žádný dárky.
Detox.
[Verse 2]
Musíš teď vydržet ten první náraz,
když dárky zmizí, tak přijde ten mráz.
Bude se vztekat a kopat do stěn,
že jsi tak krutý, to bude tvůj věn.
Je to jak absťák, co feťáci maj,
když svoji dávku už v ruce nemaj.
Zatni teď zuby a neustupuj,
lásku si penězi už nekupuj.
[Pre-Chorus]
Není to dítětem, je to jen návyk,
nechovej se k němu jak zákazník.
Zastav ten kolotoč, zahoď ty stuhy,
než z dítěte vyrostou jenom dluhy.
[Chorus]
Přestaň kupovat ty dárky, hned teď,
jinak ti vyroste citová zeď. (Zeď)
Nechce další plast, co se jen leskne,
chce tvoji duši, než bolestí teskne. (Teskne)
Vypni ten přísun a zavři ten krám,
ať na tom světě není tak sám.
[Verse 3]
Najednou ticho a změna se stane,
slzička na tváři pomalu kane.
Už nechce hračku, chce tebe a čas,
slyšíš teď z pokoje upřímný hlas.
Můžeme, tati, jít ven a tam být?
Tohle je moment, co měl jsi vždy chtít.
Zázrak je tady, syn není spratek,
lepší než dárky a tisíc zmatků.
[Bridge]
Psycholog Studnička to vidí jasně,
život není jenom o drahé krásně.
Když přestaneš uplácet vlastní krev,
zmizí i hysterie, zmizí ten řev.
Je to tak prosté, až to fakt bolí,
nechtějí dárky, chtějí nás, holí.
[Chorus]
Přestaň kupovat ty dárky, hned teď,
jinak ti vyroste citová zeď. (Zeď)
Nechce další plast, co se jen leskne,
chce tvoji duši, než bolestí teskne. (Teskne)
Vypni ten přísun a zavři ten krám,
ať na tom světě není tak sám.
[Outro]
Tak co?
Koupíš mu zítra zase lego?
Nebo si s ním sedneš na zem?
Je to na tobě.
Zadarmo.