Satirická píseň glosující výroky Filipa Turka o rozšiřování Severoatlantické aliance, která staví do kontrastu tehdejší ústní přísliby s realitou mezinárodních smluv.
[Instrumental Build-up]
[Intro]
Na stole leží staré mapy a prach,
vzpomínky blednou jak papíry v parách.
Jeden pán v autě však přesně to ví,
jak se to tenkrát upeklo v křoví.
[Verse 1]
Filip Turek sedí, moudra rozdává,
jak se zlá Aliance k Rusku chová.
Vytáhl ten starý trumf z devadesátek,
že Západ slíbil a pak zkazil svátek.
Prý ministr Baker řekl jasnou větu,
že spolek nepůjde dál k inému světu.
Ani o píď na východ, tak to prý znělo,
podívejme se, co se vlastně mlelo.
[Pre-Chorus]
Byla to pravda? No, tak trochu ano,
jenže to nebylo nikde podepsáno.
[Chorus]
Sliby se slibují a blázni se radují,
když politici u stolu jen tak čarují.
Co není na papíře, to prostě neplatí,
historie se v mlze často vytratí.
Turek má pravdu, co kulhá na nohu,
věří na pohádky a ne na dohodu.
(Ne na dohodu)
[Post-Chorus]
Ani o píď.
(Ani o píď!)
Tak si to viď.
(Tak si to viď!)
[Verse 2]
Jenže ten slib se týkal hlavně Německa,
aby se sjednotila země teutonská.
Sám Michail Gorbačov přiznal po letech,
že zákaz rozšíření nebyl ve větách.
Žádná smlouva tenkrát o tom neřekla,
že by se Varšava do Paktu nevlekla.
Svět se totiž změnil, Svaz se rozpadl,
kdo by to tenkrát vůbec takhle odhadl.
[Pre-Chorus]
Byla to pravda? No, tak trochu ano,
jenže to nebylo nikde podepsáno.
[Chorus]
Sliby se slibují a blázni se radují,
když politici u stolu jen tak čarují.
Co není na papíře, to prostě neplatí,
historie se v mlze často vytratí.
Turek má pravdu, co kulhá na nohu,
věří na pohádky a ne na dohodu.
(Ne na dohodu)
[Verse 3]
Proč to dneska Filip zase vytahuje,
když Kreml svoji pravdu světu maluje.
Je to jenom klička, malý faul a klam,
aby se zalíbil asi víme kam.
My jsme chtěli sami, nikdo nás nenutil,
aby nás ruský medvěd zase nezkrotil.
Takže měl pravdu? Jenom v malé chvíli,
než se ty dějiny trochu pomýlily.
[Bridge]
Co je psáno, to je dáno, zbytek jsou jen řeči,
diplomacie není pro ty, co jen v koutě brečí.
Chtěli jsme záruky a máme je teď v kapse,
tak ať si historie píše, co chce, zase.
[Chorus]
Sliby se slibují a blázni se radují,
když politici u stolu jen tak čarují.
Co není na papíře, to prostě neplatí,
historie se v mlze často vytratí.
Turek má pravdu, co kulhá na nohu,
věří na pohádky a ne na dohodu.
(Ne na dohodu)
[Outro]
Ano, ale...
To slavné ale.
Pravda s ručením omezeným.
Filip to ví.