Šéfkuchař na áru bojoval o život, vnuk odložil Ameriku

[Instrumental Intro] [Verse 1] Jaroslav Sapík vařil prezidentům slavná jídla, v Klokočné budoval své rodinné sídlo. Sedmdesát tři let na krku už nosí, teď ho ale těžká infekce zkosí. Na Homolce v Praze osmnáct dní ležel, lékaři bojují, čas strašlivě běžel. Těžká sepse v těle, malá dušička v něm, kuchařský mistr bojuje se zlým snem. [Pre-Chorus] Všichni hosté bývají občas moc zlí, obsluha pak trpí, když se drby mlží. Chtěl dát podnik k pronájmu a jít spát, ale srdce nedovolí kuchyň vzdát. [Chorus] Boj o život na áru a v srdci je žal, chvíli to vypadalo, že by konec nastal. (Drž se, dědo!) Ale krev není voda, vnuk stáž odložil, aby dědeček u plotny dál šťastně žil. [Post-Chorus] Infekce ustoupila, nemocnice ho pustí, přímo k plotně běží, mlha v pánvi hustá. (Zpátky u omáčky!) Adam stojí obětavě hned po jeho boku, příběh čtvrté generace v plném skoku. [Verse 2] Vnuk Adam má osmnáct, krev není voda, zrušit Ameriku, to není žádná škoda. Lásku k řemeslu má po prababičce v sobě, Drahomíra vařila v jiné dávné době. Táta Pavel vaří v hotelu na Malé Straně, celá rodina má gastronomii v dlani. Děda Sapík nemůže stát u plotny sám, mladý kuchař zachrání ten rodinný chrám. [Breakdown] [Chorus] Boj o život na áru a v srdci je žal, chvíli to vypadalo, že by konec nastal. (Drž se, dědo!) Ale krev není voda, vnuk stáž odložil, aby dědeček u plotny dál šťastně žil. [Verse 3] Od roku tisíc devět set devadesát dva, v Klokočné restaurace skvělé jméno má. I když zlí zákazníci občas lidi zlobí, Sapíkovi v kuchyni se pořád skvěle daří. Vrátil se z nemocnice rovnýma nohama, krájí cibulku a míchá to s omáčkami. Smrti utekl z lopaty a vaří dál, český šéfkuchař je pořád kuchyně král. [Drop] [Chorus] Boj o život na áru a v srdci je žal, chvíli to vypadalo, že by konec nastal. (Drž se, dědo!) Ale krev není voda, vnuk stáž odložil, aby dědeček u plotny dál šťastně žil. [Outro (Instrumental)]