Satirická píseň o moderním intelektuálovi, který se uprostřed záplavy informačního odpadu (junk) a globálních krizí snaží udržet zdravý rozum. Text vychází z filozofie blogu 'Coffee and Junk', ironizuje spoléhání se na 'mentální modely' a 'nedělní moudra' v tváří v tvář realitě, a popisuje stav 'zoufalé naděje' jako jediný možný mechanismus přežití.
[Instrumental Build-up]
[Verse 1]
Ráno se probouzím a sahám po telefonu,
další den v systému, kde hledám svoji zónu.
Displej mi servíruje katastrofy světa,
zase ta stejná, černá, nekonečná věta.
Vařím si silný kafe, ať to srdce zvládne,
čekám, až tenhle cirkus konečně už padne.
Třídím ten odpad, co mi plní moji hlavu,
snažím se nechovat jak ovce uprostřed davu.
[Pre-Chorus]
Svět je hlučný tržiště a pravda je jen zboží,
každý si myslí, že mu rozum leží u nohou či v loži.
[Chorus]
Jsem zoufale, zoufale, zoufale plný naděje,
i když se venku zrovna bůhvíco zas děje.
(Co se děje?)
Držím se stébla trávy uprostřed potopy,
hledám ten smysl, co se v chaosu neutopí.
Zoufale, zoufale doufám, že to dáme,
že v tomhle blázinci se navzájem neprodáme.
(Neprodáme)
[Post-Chorus]
Jen kafe a junk.
Jen kafe a junk.
Jen kafe a junk.
A zoufalá naděje.
[Verse 2]
Stavím si v obýváku svoje mentální modely,
abych měl jistotu, že nejsem v tomhle v prdeli.
Zkoumám to dno a snažím se naslouchat hnusu,
zda najdu logiku v tom šíleným globálním kusu.
Kreslím si grafy, jak se vyhnout cizím chybám,
v moři těch nesmyslů se mrštně jako ryba hýbám.
Moudrost je cíl, co se nám každou chvíli ztrácí,
je to spíš obsese než jenom poctivá práce.
[Pre-Chorus]
Svět je hlučný tržiště a pravda je jen zboží,
každý si myslí, že mu rozum leží u nohou či v loži.
[Chorus]
Jsem zoufale, zoufale, zoufale plný naděje,
i když se venku zrovna bůhvíco zas děje.
(Co se děje?)
Držím se stébla trávy uprostřed potopy,
hledám ten smysl, co se v chaosu neutopí.
Zoufale, zoufale doufám, že to dáme,
že v tomhle blázinci se navzájem neprodáme.
(Neprodáme)
[Verse 3]
Nedělní moudra píšu pro ty, co už nemůžou,
co hledaj lék a zatím našli jenom další show.
Je to tak absurdní, chtít chápat tenhle vesmír,
když realita nedá nikdy nikomu z nás příměří.
Možná jsme blázni, co si hrají na filozofy,
zatímco kolem nás tu hoří další katastrofy.
Ale ta snaha, ta je na tom vlastně to krásný,
zůstat v tom bordelu a být si v sobě jasný.
[Bridge]
Není to optimismus, to by bylo hloupý,
to si dnes na krámě už nikdo nekoupí.
Je to jen vzdor, je to jen síla vůle,
nenechat semlít se a skončit na nule!
[Chorus]
Jsem zoufale, zoufale, zoufale plný naděje,
i když se venku zrovna bůhvíco zas děje.
(Co se děje?)
Držím se stébla trávy uprostřed potopy,
hledám ten smysl, co se v chaosu neutopí.
Zoufale, zoufale doufám, že to dáme,
že v tomhle blázinci se navzájem neprodáme.
(Neprodáme)
[Outro]
Tak si dej kafe.
A přeber si ten junk.
Zoufale doufej.
Že to není punk.
(Jen kafe a junk...)