Satirický pohled na paradox kolem děl pouličního umělce Banksyho, kdy britské úřady platí miliony za čištění fasád, zatímco jinde mohou jeho malby přinést obrovský zisk.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
Noční mlha padá tiše na chodník,
zase přišel tenhle známý záhadník.
Na fasádě soudu nechal nový vzkaz,
úředníkům z toho tuhne v žilách mraz.
Jeden křičí, že je tohle čistý hřích,
druhý vidí miliony v ulicích.
Státní pokladna teď platí drahou daň,
když se štětkou čistí poškozená zeď.
[Verse 2]
Čtyři miliony korun mizí v tmách,
z historie zůstal jenom šedý prach.
Sto padesát tisíc liber spolkne proud,
když se musí čistit celý slavný soud.
Památkáři v kanclu roní hořký pot,
že jim sprejer zase zničil starý plot.
Zatímco se vládní rozpočet jen hroutí,
lid si jeho šablony vesele fotí.
[Drop]
[Bridge]
Jenže v jiné čtvrti Westminster teď zkoumá plán,
zda by tenhle obraz nebyl zlatý pán.
Co je na jedné zdi drahá pohroma,
to by jinde svedlo velká kouzla.
Stačí vzít ten kus a odnést do aukce,
umění hned změní směr své transakce.
Vandalismus platí státní peněženka,
zatímco zisk hlídá úřednická schránka.
[Verse 3]
Jeden úřad rychle škrábe barvu dolů,
druzí sedí u kalkulaček spolu.
Slavný rebel malbou mění celý řád,
státní kase bere a chce zase dát.
Turisté se hrnou z celé planety,
sledují ty jeho noční výlety.
Nikdo neví, zda je Banksy škůdce měst,
nebo pro Londýn ta nejvýnosnější z cest.
[Outro (Instrumental)]