Zámek z oblaků a dluhů

[Instrumental Build-up] [Intro] Podívej se na tu křivku, jak stoupá jako dým, kde budeme bydlet, to fakt netuším. Je to graf co nelže, jenom tiše děsí, na vlastní byt si dneska každý zuby brousí. [Verse 1] Otevíráš stránky s nabídkou realit, hledáš malý místo, kde by se dalo žít. Garsonka na kraji dnes stojí majlant, pro běžného Čecha je to cizí variant. Ceny letí vzhůru a plat se plazí nízko, k vlastnictví máš daleko, i když se zdá blízko. Kdo nekoupil včera, ten dneska jenom zírá, jak se mu ta šance před očima svírá. [Pre-Chorus] Čekáš na bublinu, až konečně praskne, ale ona jenom roste a světlo v bytě zhasne. [Chorus] Za deset let to bude možná dvakrát tolik, kolikrát si ještě utáhnem ten knoflík? Cihly jsou ze zlata a malta z diamantu, bydlet budem leda tak ve starým stanu. Sen o vlastním domě se rozplývá v mlze, zbývají jen dluhy a v očích slané slzy. (Slané slzy) [Post-Chorus] Na na na, nájem navždy. Na na na, platí každý. [Verse 2] Povolení stavět trvá dlouhý roky, úředník si dává kávu, žádný velký kroky. Developer pláče, že mu to fakt nejde, normální člověk se do tabulek nevejde. V Praze je to vtip a v regionech drama, zůstaneš tam bydlet, kde je tvoje máma. Hypotéka na krev, upíšeš i duši, tahle tržní propast nám v uších strašně buší. [Pre-Chorus] Čekáš na bublinu, až konečně praskne, ale ona jenom roste a světlo v bytě zhasne. [Chorus] Za deset let to bude možná dvakrát tolik, kolikrát si ještě utáhnem ten knoflík? Cihly jsou ze zlata a malta z diamantu, bydlet budem leda tak ve starým stanu. Sen o vlastním domě se rozplývá v mlze, zbývají jen dluhy a v očích slané slzy. (Slané slzy) [Verse 3] Analýza říká, že to dolů nepůjde, levné bydlení nám prostě asi nevyjde. Nabídka je malá a poptávka furt řve, kdo zaváhal chvíli, ten si vlasy rve. Investiční byty prázdnotou tam zejí, zatímco se banky vesele jen smějí. Generace v nájmu, co nic nevlastní, jenom platí činži a doufá že se zjasní. [Bridge] Je to luxusní zboží, ne právo pro lidi, kdo nemá miliony, ten se jenom stydí. Stavíme málo a pomalu jak šneci, zbyli nám jen oči pro pláč a prázdný kecy. [Chorus] Za deset let to bude možná dvakrát tolik, kolikrát si ještě utáhnem ten knoflík? Cihly jsou ze zlata a malta z diamantu, bydlet budem leda tak ve starým stanu. Sen o vlastním domě se rozplývá v mlze, zbývají jen dluhy a v očích slané slzy. (Slané slzy) [Outro] Tak šetři dál, možná za dvacet let, koupíš si alespoň ten malej sklep. Data mluví jasně, žádná naděje, kdo nemá na cihlu, ať se neohřeje.