Daň za pravdu na talíři

[Instrumental Build-up] [Intro] (Těžké, pomalé kytarové riffy) Není to jen o tom, co vidíš v televizi. Je to o tom, co najdeš ráno ve schránce. A o tom, jestli máš koule si říct o to, co ti patří. [Verse 1] Stojím u plotny a pára stoupá výš, v kapse mám prázdno a na duši kříž. Uměl jsem dochutit omáčku i sůl, ale v byznysu jsem byl jenom půl. Bál jsem se říct, že kvalita stojí, že za dobré jídlo se peníze strojí. Cítil jsem ostych jen nastavit dlaň, za tvrdou práci si vybrat svou daň. Každej si myslí, že padají z nebe, ty zlaté mince, co hřejí a zebe. [Pre-Chorus] Pak přišel zlom a nálepka na čele, že jsem ten drsňák, co posílá do prdele. Ale uvnitř to hlodá, uvnitř je chlad, když zjistíš, že úspěch má vlčí hlad. [Chorus] Na obrazovce král, co všechno ví, ale doma čte vzkazy, co nikdo nepoví. Anonymní listy plné zlé zášti, lidi se schovají v neviditelném plášti. Zdeněk je arogantní, Zdeněk je hnus, ale nikdo nevidí ten můj krysí klus. Chtěl jsem jen vařit a dělat to skvěle, ne číst, že mě lidi posílají do pekel. [Post-Chorus] Slova jako nože (řežou do živého). Slova jako nože (nemají nic z pravého). [Verse 2] Být slavný je droga, co chutná jak blín, slunce ti svítí, ale vrhá i stín. Najednou všichni ví, jak mám žít, co si mám myslet a co mám pít. Ale nikdo z nich neviděl ty roky dřiny, když ruce máš mastné a plné špíny. Naučit se říct: tohle má cenu, nebylo snadné pro žádnou měnu. Musel jsem pochopit, že nejsem charita, že v tomhle světě platí autorita. [Pre-Chorus] Už není cesty zpět, kostky jsou vrženy, staré strachy jsou dávno už spáleny. Ale jizvy tam zůstaly, hluboko vrytý, pod tou maskou šéfa jsou pocity skrytý. [Chorus] Na obrazovce král, co všechno ví, ale doma čte vzkazy, co nikdo nepoví. Anonymní listy plné zlé zášti, lidi se schovají v neviditelném plášti. Zdeněk je arogantní, Zdeněk je hnus, ale nikdo nevidí ten můj krysí klus. Chtěl jsem jen vařit a dělat to skvěle, ne číst, že mě lidi posílají do pekel. [Verse 3] Dneska už vím, že strach je jen lhář, co ti chce ukrást tvou vlastní tvář. Když něco umíš, tak nech si zaplatit, svůj vlastní život si nenech zmlátit. Ty anonymy shořely v krbu, už se těm řečem jen tiše drbu. Je to jen papír a zbabělá zlost, já jsem ten hostinský a ty jsi host. Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí, ale taky v životě na nic nenarazí. [Bridge] Možná jsem křičel a možná byl zlý, ale chtěl jsem, ať jídlo má smysl svý. Cena za úspěch je vysoká zeď, ale já ji přelezu, dívej se teď. Nejsem jen obraz, co v bedně září, jsem chlap, co se nebojí podívat stáří. [Chorus] Na obrazovce král, co všechno ví, ale doma čte vzkazy, co nikdo nepoví. Anonymní listy plné zlé zášti, lidi se schovají v neviditelném plášti. Zdeněk je arogantní, Zdeněk je hnus, ale nikdo nevidí ten můj krysí klus. Chtěl jsem jen vařit a dělat to skvěle, ne číst, že mě lidi posílají do pekel. [Outro] Tak si pište, vy stíny bez jména. Moje práce je poctivá a neměnná. Zaplatit účty a mít čistý stůl. Kdo to nechápe, je prostě vůl. (Fade out s zvukem cinkání příborů)