Chytrý stroj a hloupý člověk

[Instrumental Build-up] [Intro] Displeje svítí do prázdných očí, svět se točí, ale myšlení končí. Je to pohodlné, sladké a snadné, jenže tvá duše pomalu chřadne. [Verse 1] Dřív jsme se učili chápat svět kolem nás, teď stačí jeden prompt a ušetříš čas. Nikdo už nečte knihy, stačí jen výcuc, vlastní názor zmizel, zbyl jenom pocit. Hledáme zkratky tam, kde má být cesta, z lidské tvořivosti zbyla jen gesta. Zapomínáme psát a zapomínáme tvořit, do pohodlí algoritmů chceme se bořit. [Pre-Chorus] Myslíš si, že vládneš, že jsi ten pán, ale ve skutečnosti jsi dávno sám. [Chorus] Umělá inteligence roste do nebe, zatímco my lidé ztrácíme sebe (ztrácíme sebe). Mozkové závity se pomalu narovnají, když stroje za nás odpovědi hledají. Je to svět bez duše, jen jedničky a nuly, z géniů se stávají pomalu nuly. [Post-Chorus] Klik, generuj, klik, degeneruj. [Verse 2] Internet je mrtvý, je to jen ozvěna, co stroj vyplivl včera, dneska to znamená. Krmíme modely tím, co samy stvořily, abychom pravdu a lež nadobro zbořily. Obsah je šedivý, všechno zní stejně, topíme se v bahně, ač je to zřejmé. Kde je ta jiskra a kde je ta snaha, když každá myšlenka je předem drahá. [Pre-Chorus] Myslíš si, že vládneš, že jsi ten pán, ale ve skutečnosti jsi dávno sám. [Chorus] Umělá inteligence roste do nebe, zatímco my lidé ztrácíme sebe (ztrácíme sebe). Mozkové závity se pomalu narovnají, když stroje za nás odpovědi hledají. Je to svět bez duše, jen jedničky a nuly, z géniů se stávají pomalu nuly. [Verse 3] Až vypnou servery, co nám tu zůstane, nikdo z nás oheň už v lese nerozdělá. Neumíme počítat, psát ani malovat, umíme jenom tupě na displej žalovat. Evoluce couvá zpátky do jeskyně, jenomže tentokrát v digitální hlubině. Jsme jenom loutky na drátkách z křemíku, ztratili jsme klíče od vlastního rybníku. [Bridge] Bolest je nutná k tomu, abys rostl, když všechno je snadné, tak jsi jen host. Host ve svém těle, co mozek vypíná, právě teď končí lidská éra a začíná... [Chorus] Umělá inteligence roste do nebe, zatímco my lidé ztrácíme sebe (ztrácíme sebe). Mozkové závity se pomalu narovnají, když stroje za nás odpovědi hledají. Je to svět bez duše, jen jedničky a nuly, z géniů se stávají pomalu nuly. [Outro] Tak se zeptej chatu, jak máš teď žít. Možná ti poradí, jak se nezbláznit. Ale spíš ne. Spíš ne.