Příběhy, co míjíme

[Instrumental Build-up] [Intro] Když zhasnou světla v sále a plátno začne žhnout, většina z nás se nechá jen líně proudem plout. Ale někdo v té tmě sedí a vidí trochu víc, tam kde my vidíme jen stín, on vidí rub i líc. [Verse 1] Svět je plný šumu a my v něm často ztrácíme směr, Wesley Morris přichází a mění úhel našich kamer. Není to jen o tom, co se líbí nebo zrovna nelíbí, hledá tu pravdu, co se v umění jen tiše přislíbí. Kritik ve velkém stylu, co hravě překračuje ploty, čte naši kulturu přesně tak, jako muzikant své noty. Nehledá jen chyby, ani nerozdává laciné body, ponoří se hluboko do té kalné, divoké vody. [Pre-Chorus] Otevírá oči tam, kde my je máme zavřené, ukazuje cesty, co jsou dávno zaváté a ztracené. [Chorus] Příběhy, co míjíme, on loví v chaosu všedních dní, tam kde my vidíme jen obraz, on slyší tóny spodní. Není to jen o vkusu, je to o velkých zrcadlech, ve kterých se odráží náš společný a tajný dech. Wesley nám ukazuje, co pod povrchem dříme, to, co o sobě samých vlastně ani nevíme. [Post-Chorus] Vidí to (co my ne) Slyší to (v hlubině) Spojuje (dva světy) V jediné (ty věty) [Verse 2] Není zavřený v šuplíku, co má nápis jenom kino, míchá politiku s popem jako archivní a drahé víno. Když sleduje film, vidí v něm dějiny i naši tvář, jak se v každém záběru láme lidská tma a zář. Loupe vrstvy cibule až k samému jádru identity, tam kde jsou naše obavy i velké naděje skryty. Je to detektiv v galerii, co hledá stopy v obrazech, abychom se neztratili ve vlastních slepých odrazech. [Pre-Chorus] Otevírá oči tam, kde my je máme zavřené, ukazuje cesty, co jsou dávno zaváté a ztracené. [Chorus] Příběhy, co míjíme, on loví v chaosu všedních dní, tam kde my vidíme jen obraz, on slyší tóny spodní. Není to jen o vkusu, je to o velkých zrcadlech, ve kterých se odráží náš společný a tajný dech. Wesley nám ukazuje, co pod povrchem dříme, to, co o sobě samých vlastně ani nevíme. [Verse 3] Možná je to nepohodlné, když nám někdo nastaví štít, a ukáže, že umění není jenom o tom mít svůj klid. Že v každé písni, v každé scéně, je kus naší duše, a on to trefuje přesně, jako šípem z kuše. Amerika v detailech, co někdy vážně trochu bolí, když on sype do otevřených ran tu špetku soli. Ale jen díky tomu chápeme, kdo jsme a kam jdeme, když ty skryté souvislosti konečně v díle najdeme. [Bridge] Není to jen recenze na kusu papíře v novinách, je to mapa pokladů v našich vlastních hlubinách. Kultura není jen zábava, je to náš věrný otisk, a pochopit ji správně, to je ten největší zisk. [Chorus] Příběhy, co míjíme, on loví v chaosu všedních dní, tam kde my vidíme jen obraz, on slyší tóny spodní. Není to jen o vkusu, je to o velkých zrcadlech, ve kterých se odráží náš společný a tajný dech. Wesley nám ukazuje, co pod povrchem dříme, to, co o sobě samých vlastně ani nevíme. [Outro] Tak se dívej pozorně, až příště půjdeš do kina, možná tam uvidíš, jak tvůj vlastní příběh začíná. Není to jen film, je to zpráva o nás všech, stačí se jen nadechnout a zadržet dech. (Zadržet dech...) (A vidět víc...)