Píseň o tragickém osudu moderátorky Báry Tlučhořové, která v sedmatřiceti letech prohrává boj s nádorem mozku, ztrácí zrak a čeká na konec, zatímco se lidé skládají na pomoc její rodině.
[Hook]
Signál slábne, ticho se rozlévá,
osud je DJ, co krutý sety nahrává.
[Instrumental Build-up]
[Intro]
Mikrofon je vypnutý, červená už nesvítí.
Ve studiu tma, co nikdo nechytí.
Žádná ranní show, žádný vtipy do éteru,
dneska hrajeme jen smutnou atmosféru.
[Verse 1]
Bylo jí sedmatřicet, život měl být na startu,
ale osud rozdal zinkovanou kartu.
Bára Tlučhořová, hlas Rádia Kiss,
teď prožívá scénář, co nenapsal bys.
Nádor v hlavě, ten neviditelný vrah,
co se plíží tiše, až z něj jde strach.
Bojovnice v ringu, co rány rozdávala,
teď leží na lopatkách, i když se rvala.
Všichni jsme věřili, že to zvládne zas,
ale v hodinách života dochází čas.
[Pre-Chorus]
Už žádné zprávy, žádné dopravní hlášení,
jen tichý pokoj a těžké dýchání.
(Těžké dýchání)
[Chorus]
Když rádio mlčí a život ztrácí signál,
kdo by si na tenhle konec vsadil nebo vyhrál?
Je to krutá fraška, co nemá žádnou pointu,
osud tě vypne, jak vyhořelou jointu.
Hlas, co nás bavil, se propadá do ticha,
a spravedlnost? Ta nikam nepospíchá.
(Nepospíchá, vůbec nepospíchá)
[Post-Chorus]
Tik tak, tik tak, hodiny jdou,
tohle je poslední, poslední show.
Tik tak, tik tak, tma v očích,
svět se dál točí, svět se dál točí.
[Verse 2]
Dvojčata jsou malá, jsou jim teprve tři,
máma už je nevidí, i když se na ně dívat chce.
Ta tma je absolutní, zrak odešel pryč,
na bránu zoufalství nemáme klíč.
Maminka Blanka, ta drží stráž ve dne v noci,
když doktoři řekli, že není pomoci.
Je to absurdní vtip, že musíme dělat sbírku,
aby rodina měla na jídlo a na chvilku.
Na webu Znesnáze se počítají koruny,
zatímco nemoc hraje ty nejfalešnější tóny.
[Pre-Chorus]
Už žádné zprávy, žádné dopravní hlášení,
jen tichý pokoj a těžké dýchání.
(Těžké dýchání)
[Chorus]
Když rádio mlčí a život ztrácí signál,
kdo by si na tenhle konec vsadil nebo vyhrál?
Je to krutá fraška, co nemá žádnou pointu,
osud tě vypne, jak vyhořelou jointu.
Hlas, co nás bavil, se propadá do ticha,
a spravedlnost? Ta nikam nepospíchá.
(Nepospíchá, vůbec nepospíchá)
[Verse 3]
Slova o posledních dnech, to mrazí v zádech,
jako když v lednu dojde ti náhle dech.
Do rádia se nevrátí, to je ta jistota,
tak chutná bezmoc a krutá samota.
Nemůže mluvit, nemůže jíst, nemůže vstát,
zbývá jen doufat a nebo se bát.
Agresivní nádor, co se vrátil jak bumerang,
zahrál tu nejhorší, falešnou slang.
Kolegové pláčou a Roman Anděl taky,
nad Kissem se stáhly černočerné mraky.
[Bridge]
Kde je ta naděje? Kde je ten happy end?
Život není Hollywood, to je ten trend.
Jsme jenom frekvence, co chvíli zní,
než přijde rušení a ticho poslední.
Je to fér? Není. Ale koho to zajímá?
Smrt si své playlisty sama přepíná.
[Chorus]
Když rádio mlčí a život ztrácí signál,
kdo by si na tenhle konec vsadil nebo vyhrál?
Je to krutá fraška, co nemá žádnou pointu,
osud tě vypne, jak vyhořelou jointu.
Hlas, co nás bavil, se propadá do ticha,
a spravedlnost? Ta nikam nepospíchá.
(Nepospíchá, vůbec nepospíchá)
[Outro]
Vysílání končí, šumění v uších zní,
tohle byla píseň, možná poslední.
Držte se, Báro... i když signál slábne.
Světlo zhaslo.
Ticho.
Je to jen ticho.