Poslední dva roky

[Instrumental Build-up] [Intro] Slyšíš to ticho před bouří? Není to vítr, co se zvedá v dáli. To je zvuk starého světa, který se naposledy nadechl. Odpočet právě začal. [Verse 1] Tvůrce promluvil a vyložil karty na stůl, časová osa se krátí, zbývá nám jen půl. Dvacet čtyři měsíců, než se všechno zlomí, než se naše jistoty jako stébla skloní. To, co jsi budoval a dřel na tom roky, dneska už nestačí na ty digitální kroky. Křivka jde nahoru, exponenciální růst, čeká nás hojnost, nebo nekonečný půst. Už to není sci-fi, už to není sen, počítač myslí lépe, den co den. [Pre-Chorus] Stará pravidla přestávají platit, nemáme už co, nemáme co ztratit. [Chorus] Dva roky zbývají, než se kruh uzavře, lidská práce zmizí, brána se otevře. Všechno se změní, svět se přetočí, díváme se pravdě přímo do očí. Profese zaniknou, trh se vypaří, to co bylo včera, zítra nezáří. Jsme na prahu změny, co dějiny píše, stroj dýchá hlasitě a člověk jen tiše. [Post-Chorus] Tik tak. Tik tak. Čas běží. Tik tak. [Verse 2] Myslels, že kreativa je tvůj bezpečný hrad, že básně a obrazy nemůže nikdo krást. Ale podívej se dnes, jak to rychle zvládá, píše, kreslí, tvoří, a nikdy neuvadá. Právníci, kodéři, i ti v kanceláři, všem nám ten monitor brzy jinak září. Není to o lenosti, je to o výkonu, blížíme se rychle k novému zákonu. Inteligence, co nespí a nejí, mění náš osud a mění i děj. [Pre-Chorus] Stará pravidla přestávají platit, nemáme už co, nemáme co ztratit. [Chorus] Dva roky zbývají, než se kruh uzavře, lidská práce zmizí, brána se otevře. Všechno se změní, svět se přetočí, díváme se pravdě přímo do očí. Profese zaniknou, trh se vypaří, to co bylo včera, zítra nezáří. Jsme na prahu změny, co dějiny píše, stroj dýchá hlasitě a člověk jen tiše. [Verse 3] Největší ironií v tomhle novém světě, je že sami jsme stvořili to, co nás splete. Hledáme smysl, když práce už není, celá společnost čeká na přerodu chvění. Nebude chudoba, nebo snad ano? Co bude s člověkem, až bude ráno? Možná to osvobodí naše duše z okov, nebo nás to srazí do hlubokých příkopů. Otázka nezní, jestli se to stane, ale kdo z nás u kormidla zůstane. [Bridge] Už není cesty zpátky, mosty hoří, nová realita se právě teď tvoří. Jsi připraven na to, že nebudeš třeba? Že stroj ti podá i ten kousek chleba? Ego musí stranou, přichází pokora, stojíme před bránou, kde končí obora. [Chorus] Dva roky zbývají, než se kruh uzavře, lidská práce zmizí, brána se otevře. Všechno se změní, svět se přetočí, díváme se pravdě přímo do očí. Profese zaniknou, trh se vypaří, to co bylo včera, zítra nezáří. Jsme na prahu změny, co dějiny píše, stroj dýchá hlasitě a člověk jen tiše. [Outro] Dvacet čtyři měsíců. A pak ticho. Nebo hluk? Kdo ví.