Mistr iluzí a stínů

[Instrumental Build-up] [Intro] Je to jako když se díváš do zrcadla, ale odraz se hýbe jinak než ty. Pomalé kapky pochybností. Kdo je blázen? Ty, nebo on? [Verse 1] Tvrdíš, že jsem to slíbil, ale to se ti jen zdá, tvá mysl je tak křehká, jako mlha bezedná. Vymýšlíš si scény, co se nikdy nestaly, vzpomínky se v dýmu dávno někam schovaly. Jsi příliš citlivá, bereš všechno vážně, proč děláš drama z každé mojí kázně. Nikdy jsem nezvýšil hlas, to ty tady křičíš, sama sobě i nám dvěma všechno ničíš. [Pre-Chorus] Cítíš ten chlad, co ti leze pod kůži, jako trny na té darované růži. Realita se kroutí a mění tvar. [Chorus] Kdo drží pero, co píše tvůj svět? Kdo mění pravdu a vrací ji zpět? Není to láska, je to jen klec, kde tvoje příčetnost je prohraná věc. On staví zdi z iluzí a par, aby ti vzal i ten poslední dar. (Poslední dar) [Post-Chorus] To se nestalo. To sis vymyslela. Jsi blázen. Jenom já tě chráním. [Verse 2] Tví přátelé ti lžou, to přece dobře víš, jen já ti rozumím, když ke mně přistoupíš. Chtějí nás rozdělit, závidí nám cit, musíš se ode všech okamžitě odstřihnout. Jsi paranoidní, lásko, to ti škodí na kráse, všechno je tvá vina v téhle divné grimase. Kdybys mě milovala, tak bys mi věřila, a ne se pořád v těch nesmyslech měřila. [Pre-Chorus] Cítíš ten chlad, co ti leze pod kůži, jako trny na té darované růži. Realita se kroutí a mění tvar. [Chorus] Kdo drží pero, co píše tvůj svět? Kdo mění pravdu a vrací ji zpět? Není to láska, je to jen klec, kde tvoje příčetnost je prohraná věc. On staví zdi z iluzí a par, aby ti vzal i ten poslední dar. (Poslední dar) [Verse 3] Omlouváš se za chyby, co jsi neudělala, hledáš kousek sebe, co jsi někde nechala. Už nevíš, jaká barva je vlastně modrá, zda jsi ta špatná, nebo ta dobrá. Každý tvůj argument otočí v útok, z tvého sebevědomí zbyl jenom smutek. Stojíš tam nahá vprostřed pokoje, a prohráváš předem vyhrané boje. [Bridge] Věř svým očím, věř svým uším, i když ti šeptá, že nic netuším. Ta mlha není tvá, on ji tam dal, aby si s tebou jenom tak hrál. Nenech si vzít svou vlastní zem, probbuď se z toho, co není snem! [Chorus] Kdo drží pero, co píše tvůj svět? Kdo mění pravdu a vrací ji zpět? Není to láska, je to jen klec, kde tvoje příčetnost je prohraná věc. On staví zdi z iluzí a par, aby ti vzal i ten poslední dar. (Poslední dar) [Outro] To se ti jen zdálo. Jsi přece nemocná. Nikdo jiný tě nebude chtít. Jen já. Jen já.