Dva tisíce dvacet šest

[Hook] Čas nečeká na nikoho. Slyšíš to tikání? To je zvuk tvý mizející šance. [Instrumental Build-up] [Intro] Yo, poslouchej mě pozorně. Myslíš si, že máš před sebou moře času? Že si můžeš dovolit ještě jeden den volna? Chris ti přináší tvrdou pravdu. Prober se. [Verse 1] Otevíráš oči, ale tvoje mysl stále spí, plány na papíře se v ranní mlze rozplynují. Říkáš si zítra, říkáš si příští týden, jenže tvůj potenciál je dávno podchlazen a bídný sen. Chris Williamson to vidí, není prostor pro výmluvy, život ti proteče skrz prsty, děláš jenom ústupky. Není to o tom, co chceš, ale co jsi ochotný dát, přestat jen slepě snít a začít konečně hrát. Dva tisíce dvacet pět je jenom startovní čára, kdo zaspí na výstřelu, ten se ve finále plárá. Musíš to zlomit teď, v tuhle vteřinu a chvíli, jinak jsi ztratil rok dřív, než jsi vůbec nabral síly. [Pre-Chorus] Cítíš ten tlak? To není stres, to je realita. Tvoje budoucí já se na tebe dívá a počítá. Každou vteřinu, co hodíš do koše. [Chorus] Jestli to nezměníš hned, tak už je hotovo, dva tisíce dvacet šest je dávno prolovo. Minulost nezměníš, budoucnost tvoříš dnes, tak vylez z tý díry a překroč svůj vlastní stín i stres. Není na co čekat, ten vlak už se rozjíždí, kdo zůstane stát, ten si jenom ublíží. Oprav to teď! Ne zítra, ale hned! Nebo se ti zhroutí celej tvůj svět. [Post-Chorus] Makej. Nečekej. Makej. Nečekej. (Čas letí pryč) [Verse 2] Komfortní zóna je místo, kde sny umírají, kde lidi s velkým talentem jenom tiše kňourají. Chris vidí pravdu, co pálí jako sůl v ráně, že tvoje vlastní lenost je tvá nejtěžší zbraně. Bolest z disciplíny váží jenom pár gramů, ale bolest z lítosti váží tuny, co vedou ke klamu. Máš v hlavě systém, nebo jsi jen obětí náhody? Život ti nedá nic zadarmo, žádný levný výhody. Vypni ten šum, soustřeď se na pevný cíl, každá hodina, co promrháš, ti bere velký díl. Z toho, kým jsi mohl být, kdyby ses tolik nebál, kdybys ten boj se sebou samým prostě předem nevzdal. [Pre-Chorus] Cítíš ten tlak? To není stres, to je realita. Tvoje budoucí já se na tebe dívá a počítá. Každou vteřinu, co hodíš do koše. [Chorus] Jestli to nezměníš hned, tak už je hotovo, dva tisíce dvacet šest je dávno prolovo. Minulost nezměníš, budoucnost tvoříš dnes, tak vylez z tý díry a překroč svůj vlastní stín i stres. Není na co čekat, ten vlak už se rozjíždí, kdo zůstane stát, ten si jenom ublíží. Oprav to teď! Ne zítra, ale hned! Nebo se ti zhroutí celej tvůj svět. [Verse 3] Nejhorší na tom je ta tichá, plíživá lež, že máš čas to dohnat, až se z toho vyspíš a probereš. Jenže kalendář je krutý a nezná slitování, tvoje pasivita je pro tvoje cíle klekání. Budeš ten, co se za rok ohlédne s prázdným pohledem, nebo ten, co tu káru vyrval a pohnul s ní dopředu? Chris se neptá, jestli se ti dneska zrovna chce, ptá se, jestli chceš vyhrát, nebo skončit v křeči v ruce. [Bridge] Kolikrát si řekneš, že začneš až v pondělí? Kolikrát tvoje sliby v tichu oněměly? Tohle není cvičení, tohle je ostrej start, buď budeš vítěz, nebo jenom zmačkanej chart. Rozhodni se teď. Tady a teď. [Chorus] Jestli to nezměníš hned, tak už je hotovo, dva tisíce dvacet šest je dávno prolovo. Minulost nezměníš, budoucnost tvoříš dnes, tak vylez z tý díry a překroč svůj vlastní stín i stres. Není na co čekat, ten vlak už se rozjíždí, kdo zůstane stát, ten si jenom ublíží. Oprav to teď! Ne zítra, ale hned! Nebo se ti zhroutí celej tvůj svět. [Outro] Dva tisíce dvacet šest. Už to začalo. Nečekej na leden. Začni. Teď.