Zákon zániku

[Hook] Tiká to, tiká, a nikdo neslyší, ten dluh je hora, co roste nejvýše. [Instrumental Build-up] [Intro] Vidím stíny starého Říma, jak se plíží do Washingtonu. Nejdou s mečem, nejdou s ohněm, ale s kalkulačkou v ruce. Je to tichá invaze, kterou žádný radar nezachytí. Historie se neopakuje, ale rýmuje... a ten rým je krutý. [Verse 1] Dějiny se točí v kruhu, stará pravda stále platí, když impérium víc dluží, než co voják v boji ztratí. Niall Ferguson to viděl, varoval nás před tím zlomem, kdy se velmoc začne hroutit pod svým vlastním, těžkým domem. Úroky rostou do nebe, armáda nám tiše chudne, Amerika se potápí a vyhlídky jsou celkem smutné. Zákon dějin neuhne, je chladný jako ocel v mrazu, blížíme se k okraji, přímo k tomu srázu. Nikdo o tom nemluví, všichni radši oči zavřou, zatímco nám věřitelé pomalinku dveře zavřou. [Pre-Chorus] Čísla nelžou, grafy křičí, tohle ticho všechno zničí. [Chorus] Je to krize, o které se mlčí u večeře, dluhová past nám tiše vylomila dveře. Impérium končí, ne výbuchem, ale bankrotem, utápíme budoucnost v moři plném cifer a s potem. Když úrok spolkne štít a meč se v dluhu zlomí (zlomí), tak padají ti nejsilnější, jako suché stromy. [Post-Chorus] Bilion sem, bilion tam, kdo to platí? Já a ty – klam! Bilion sem, bilion tam, je to jenom velký klam. [Verse 2] Východní drak se tiše směje, sleduje ten volný pád, jak se z obra stává jenom zadlužený, slabý stát. Tiskárny jedou naplno, papír snese úplně všechno, ale realita kousne, až vyschne tohle řečiště, ne techno. Inflace není přechodná, je to daň za naše hříchy, politikům zbývají už jenom prázdné, hloupé pýchy. Studená válka dvě, tentokrát o účetní knihy, a my jsme prohráli dřív, než jsme vůbec zvedli zdvihy. Peníze na obranu mizí v černé díře splátek, a svět se dívá, jak nám hoří ten náš slavný pátek. [Pre-Chorus] Čísla nelžou, grafy křičí, tohle ticho všechno zničí. [Chorus] Je to krize, o které se mlčí u večeře, dluhová past nám tiše vylomila dveře. Impérium končí, ne výbuchem, ale bankrotem, utápíme budoucnost v moři plném cifer a s potem. Když úrok spolkne štít a meč se v dluhu zlomí (zlomí), tak padají ti nejsilnější, jako suché stromy. [Verse 3] Třicet čtyři bilionů a spirála se točí dál, každý vládce v historii se toho čísla bál. My tančíme na palubě, i když voda teče dovnitř, hádáme se o nesmysly, kdo je venku a kdo uvnitř. Španělsko i Británie, všichni touhle cestou šli, když bankéři místo vojska začali mít hlavní vliv. Je to absurdní divadlo, kde lístky stojí naši duši, a orchestr hraje forte, i když všichni tuší. Že matematika je král, co nedá se uplatit, tenhle účet prostě nikdo nedokáže zaplatit. [Bridge] Kde je ta hranice? Kde je ten strop? Když měna ztratí váhu, zbývá jenom hrob. Civilizace nestojí na slibech, ale na síle, my jsme ji prodali v té poslední míli. Tik, tak, tik, tak, čas se krátí, historie se neptá. Historie se vrátí. [Chorus] Je to krize, o které se mlčí u večeře, dluhová past nám tiše vylomila dveře. Impérium končí, ne výbuchem, ale bankrotem, utápíme budoucnost v moři plném cifer a s potem. Když úrok spolkne štít a meč se v dluhu zlomí (zlomí), tak padají ti nejsilnější, jako suché stromy. [Outro] Tak si to užijte, dokud karta platí. Účet už je vystavený. A věřitel čeká za dveřmi. Je konec. Nebo začátek?