Černé zlato, bílý prach

[Hook] Bývala to perla na koruně jihu. Teď se topí v dluzích, v prachu a v lihu. [Instrumental Build-up] [Intro] Pamatuju časy, kdy se létalo do Paříže na večeři. Dneska vlastní soused sousedovi nevěří. Kde se stala chyba? Kde se zlomil čas? Zbylo jenom ticho a generálův hlas. [Verse 1] Říkali jí Saudská Arábie našeho kontinentu, čtvrtá nejbohatší země, co měla na talent tu. Ropa tryskala ze země jak požehnání z nebe, dneska každá matka o kousek chleba žebrá pro sebe. Benzín byl levnější než voda v potoce, teď se za něj platí krví, rok po roce. Infrastruktura hnije, rezaví trubky, zlaté časy zmizely jak pára, zbyly jen slupky. Bylo to tak snadné, věřit na zázraky, že stát se postará a rozežene mraky. [Pre-Chorus] Ale bohatství není v zemi, je v lidech co tvoří. Když svážeš jim ruce, tak se celý systém zboří. [Chorus] Země černého zlata se změnila v bílý prach, v ulicích Caracasu vládne už jen strach. Generálové nenosí hvězdy, ale váží zboží, čekají, až letadlo z Íránu se na plochu složí. Není to o politice, je to o kartelu, co prodal budoucnost za plnou cisternu. [Post-Chorus] (Za plnou cisternu) A děti odchází. (Za plnou cisternu) Miliony v nesnázích. [Verse 2] Není to socialismus, je to čistá loupež za bílého dne, armáda hlídá trasy, kudy koka do světa jde. Madurovi synovci sedí, ale systém jel dál, každý, kdo měl uniformu, si svůj podíl vzal. Čína a Rusko si berou to, co ze země zbylo, jen aby se to soukolí moci ještě chvíli točilo. Sedm milionů lidí sbalilo kufry a šlo pryč, protože nad hlavou jim práskal tenhle bič. Chytří inženýři teď myjí nádobí v cizině, místo aby doma bránili svou zemi v téhle hodině. [Pre-Chorus] Ale bohatství není v zemi, je v lidech co tvoří. Když svážeš jim ruce, tak se celý systém zboří. [Chorus] Země černého zlata se změnila v bílý prach, v ulicích Caracasu vládne už jen strach. Generálové nenosí hvězdy, ale váží zboží, čekají, až letadlo z Íránu se na plochu složí. Není to o politice, je to o kartelu, co prodal budoucnost za plnou cisternu. [Verse 3] Největší absurdita není ten hlad a bída, ale že svět se díval a jenom tiše hlídal. Že ropné věže chátrají a nic se netěží, zatímco národ na hranicích o život běží. Ale teď se karta obrací a mříže klaply, tyranovy prsty se konečně spálily a zchladly. Naděje je křehká věc, ale začíná svítat, možná se uprchlíci budou moci domů vítat. [Bridge] Kolik potenciálu se ztratilo v tom dýmu? Kolik snů se rozbilo o zdi režimu? Nestačí jen svrhnout sochu na náměstí, musíme vyhnat tu mentalitu, co nosí neštěstí. Nečekat na spasitele, co rozdává dary, ale vlastníma rukama opravit ty staré zmarry. [Chorus] Země černého zlata se změnila v bílý prach, ale v ulicích Caracasu už mizí strach. Generálové nenosí hvězdy, teď nosí pouta, konečně se vyčistí ta nejtemnější kouta. Nebylo to o politice, bylo to o kartelu, teď si národ bere zpátky svou vlastní cisternu. [Outro] Už žádný bílý prach. Jen svobodný dech. A práce. (Je to na nás) Konečně doma.