Když se meč potkal s křížem

[Instrumental Build-up] [Intro] Staré mapy leží na stole a prach už na ně sed, dneska otevřeme knihu, co nám změní pohled. Zapomeňte na pohádky, co se ve školách jen učí, slyšíte ten dusot koní? To historie zvučí. [Verse 1] Vítr z horké pouště zvedl písek do očí, starý řád se hroutil, svět se náhle otočí. Bylo to v sedmém století, když oheň vzplanul prudce, Jarmúk viděl pád a byzantskému orlu klesly ruce. Od Sýrie přes Egypt až k branám Španělska, postupovala armáda, co byla tehdy ďábelská. Nikdo nebral zajatce a meče hrály prim, Středomoří měnilo se pod praporem tím. [Pre-Chorus] Učebnice mlčí o tom, jaká byla cena, že svoboda a hranice jsou krví vykoupená. [Chorus] Není to jen o modlitbách, je to střet dvou světů, o tisíc let válčení a ocel v každém květu. Když se půlměsíc a kříž na polích potkaly, dějiny se navždycky v těch bitvách zlomily. Pravda leží v archivech, kde ticho tiše křičí, že civilizace se rodí, a pak taky ničí. [Post-Chorus] (Válka...) Stíny dávných bitev. (Válka...) Meče proti mečům. [Verse 2] Čtyři sta let Západ mlčel, než se zvedl k obraně, dneska se to vykládá však trochu jednostranně. Křížové ty výpravy prý byly jenom agrese, ale Ibrahim nám ukazuje, co ten příběh snese. Byla to jen reakce na dlouhá století, kdy se města ztrácela v tom cizím objetí. Chtěli získat zpátky to, co dávno bylo jejich, než se písek usadil v těch starých kolejích. [Pre-Chorus] Učebnice mlčí o tom, jaká byla cena, že svoboda a hranice jsou krví vykoupená. [Chorus] Není to jen o modlitbách, je to střet dvou světů, o tisíc let válčení a ocel v každém květu. Když se půlměsíc a kříž na polích potkaly, dějiny se navždycky v těch bitvách zlomily. Pravda leží v archivech, kde ticho tiše křičí, že civilizace se rodí, a pak taky ničí. [Verse 3] Vídeň stála v obležení, Evropa se třásla, kdyby hradby povoly, tak naděje by zhasla. Jan Sobieski přijel včas a křídla husarů, změnila ten osud, co byl napsán na cáru. Dneska už jsme zapomněli, jak to tenkrát bylo, že se naše přežití v těch bouřích narodilo. Ignorujem fakta, co nám staré spisy dají, a myslíme si bláhově, že dějiny jen hrají. [Bridge] Proč se bojíme té pravdy? Proč ji nechcem znát? Že mír není samozřejmost, o kterou se nemusíš bát. Minulost se neopakuje, ale často rýmuje, a kdo nezná svoje kořeny, ten ve tmě vandroval. Je to příběh o přežití, ne o nenávisti, ale fakta zůstávají navždy tvrdě čistý. [Chorus] Není to jen o modlitbách, je to střet dvou světů, o tisíc let válčení a ocel v každém květu. Když se půlměsíc a kříž na polích potkaly, dějiny se navždycky v těch bitvách zlomily. Pravda leží v archivech, kde ticho tiše křičí, že civilizace se rodí, a pak taky ničí. [Outro] Knihy nelžou, jenom lidé rádi zapomínají. Ale ozvěny těch bitev... ty tu s námi zůstávají. Navždy.