Skladba o nevyhnutelné technologické revoluci, která paradoxně zničí dříve 'elitní' profese (lékaře, právníky) a vytvoří novou 'zbytečnou třídu' lidí, zatímco manuální práce přežije déle.
[Hook]
Svět se mění rychleji, než stíháš mrknout,
jedna generace a všechno se může zvrtnout.
[Instrumental Build-up]
[Intro]
Nikdo neví, co nás čeká v roce dva tisíce padesát,
můžeš se smát, nebo se začít bát.
Není to sci-fi, není to jen blbej sen,
ta změna přichází právě tenhle den.
[Verse 1]
Dřels na medicíně sedm dlouhejch let,
myslels, že ti u nohou bude ležet svět.
Radiolog ve tmě hledá na snímku stín,
jenže umělá mysl to zvládne líp a dřív.
Učí se z milionů fotek každou vteřinu,
zatímco ty si dáváš pauzu na svačinu.
Diagnóza přesná na devadesát devět procent,
tvůj diplom na zdi ztratil všechen svojí akcent.
Už nepotřebujem doktora, co hledá v knihách,
algoritmus sviští v digitálních rýhách.
Bílej plášť už neznamená jistotu a klid,
teď jsi jenom další nahraditelnej lid.
[Pre-Chorus]
Starý pravidla shořely na prach,
v očích elity začíná strach.
Co bylo nahoře, padá teď dolů,
všichni se sejdem u prázdnýho stolu.
[Chorus]
Revoluce není v ulicích, je v jedničkách a nulách,
tvoje drahá kariéra shoří v těchhle rourách.
Doktor nebo právník, všichni v jedný řadě,
stroje převezmou vládu v týhle rošádě.
Zbytečná třída, to je novej termín,
pro lidi, co ztratili svůj lidskej termín.
[Post-Chorus]
(Zbytečná třída)
Už nejsi potřeba.
(Zbytečná třída)
Ani kousek chleba.
[Verse 2]
Vtipný je, že v bezpečí je holka u kadeřníka,
zatímco manažerovi se strachy svírá dýka.
Robot nemá cit v prstech, neumí to střihnout,
zatímco smlouvu za právníka umí hravě trhnout.
Dexterita je problém, myšlení je snadný,
pro počítač jsou tyhle úkoly fakt vábný.
Sestřička, co mění obvaz starý báby,
ta má větší jistotu než ředitel stavby.
Takže kdo je vítěz a kdo je tady král?
Ten kdo dělá rukama, nebo ten kdo jenom psal?
Paradox doby, co ti hlavu zamotá,
vysokoškolákům zbyla jenom samota.
[Pre-Chorus]
Starý pravidla shořely na prach,
v očích elity začíná strach.
Co bylo nahoře, padá teď dolů,
všichni se sejdem u prázdnýho stolu.
[Chorus]
Revoluce není v ulicích, je v jedničkách a nulách,
tvoje drahá kariéra shoří v těchhle rourách.
Doktor nebo právník, všichni v jedný řadě,
stroje převezmou vládu v týhle rošádě.
Zbytečná třída, to je novej termín,
pro lidi, co ztratili svůj lidskej termín.
[Verse 3]
Nejde o to, že tě někdo bude vykořisťovat,
to bys aspoň k něčemu byl, mohl bys protestovat.
Ale horší je pocit naprostý nuly,
když systém nepotřebuje tvojí sílu vůle.
Jsme jenom biologie, co stvořila boha,
a ten bůh z křemíku nám podkopává noha.
Umělá inteligence nezná slitování,
je to čistá logika bez zaváhání.
Takahoď tu pýchu a podívej se pravdě do očí,
tahle planeta se bez nás klidně otočí.
[Bridge]
Co budeš dělat, až ráno vstaneš,
a zjistíš, že světu už nic nedáš?
Budeme brát dávky a hrát hry ve virtuálu?
Nebo najdem smysl v tomhle novýmálu?
Inteligence se trhla od vědomí,
a my tu stojíme v němém svědomí.
[Chorus]
Revoluce není v ulicích, je v jedničkách a nulách,
tvoje drahá kariéra shoří v těchhle rourách.
Doktor nebo právník, všichni v jedný řadě,
stroje převezmou vládu v týhle rošádě.
Zbytečná třída, to je novej termín,
pro lidi, co ztratili svůj lidskej termín.
[Outro]
Tak vítej v budoucnosti.
Kde chytrost už není výhoda.
Jenom data.
Jenom šum.
Revoluce.