Soud nad zlem světa

[Instrumental Build-up] [Intro] Palác spravedlnosti stojí v ruinách města, kde začala a končí tahle temná cesta. Slyšíš to ticho? To svět tají dech, dneska se píše právo na chladných zdech. [Verse 1] V lavici obžalovaných sedí staré špičky, co dřív vládli světu a zhasli lidem svíčky. Hermann Göring se směje, prý neuznává soud, netuší, že dějiny už změnily svůj proud. Čtyři mocnosti v sále a soudci v talárech, čtou dlouhé seznamy o plynových komorách. Už nejsou to vůdci, jen zlomení stíny, co čekají na verdikt za své těžké viny. [Pre-Chorus] Tlumočníci šeptají slova do sluchátek, už není cesty zpátky, není žádný svátek. Zločiny proti míru, to je nový pojem, realita v sále se míchá s nepokojem. [Chorus] Norimberk, město kde se láme čas, svědomí lidstva zvedá svůj hlas. Už žádné rozkazy, co omlouvu mají, tady se účty za smrt konečně sčítají. Spravedlnost dopadá jak kladivo na kov, aby se nevrátil ten hnědý středověk a lov. [Post-Chorus] (Vinen) Plnil jsem rozkazy. (Vinen) Nevěděl jsem nic. (Vinen) Jenom jsem sloužil. (Vinen, vinen, vinen) [Verse 2] Keitel i Ribbentrop, každý hledá slova, jak svou vinu schovat, začít zase znova. Obrana tvrdí, že zákon zpětně neplatí, ale miliony mrtvých se už nikdy nevrátí. Promítačka běží a sál tone v šoku, důkazy o lágrech a o krvavém toku. Ta banalita zla, co sedí přímo před námi, se snaží zakrýt oči před svými oběťmi. [Pre-Chorus] Tlumočníci šeptají slova do sluchátek, už není cesty zpátky, není žádný svátek. Zločiny proti míru, to je nový pojem, realita v sále se míchá s nepokojem. [Chorus] Norimberk, město kde se láme čas, svědomí lidstva zvedá svůj hlas. Už žádné rozkazy, co omlouvu mají, tady se účty za smrt konečně sčítají. Spravedlnost dopadá jak kladivo na kov, aby se nevrátil ten hnědý středověk a lov. [Verse 3] Proces se chýlí ke konci, napětí by se krájelo, všechno, co tajili, se na světlo dostalo. Speer hraje kajícníka, co o ničem neví, Frank šeptá modlitby, když se pravda zjeví. Jedenáct rozsudků smrti pro architekty zkázy, provaz je poslední tečkou za jejich vzkazy. Není to pomsta, je to jenom právo, aby se lidství zvedlo a zůstalo zdrávo. [Bridge] Jak soudit činy, co nemají jméno? Jak změřit bolest, co bylo zničeno? Individuální vina, to je ten klíč, nikdo se neschová za státní bič. [Chorus] Norimberk, město kde se láme čas, svědomí lidstva zvedá svůj hlas. Už žádné rozkazy, co omlouvu mají, tady se účty za smrt konečně sčítají. Spravedlnost dopadá jak kladivo na kov, aby se nevrátil ten hnědý středověk a lov. [Outro] Šestnáctého října se zhoupla smyčka. Spravedlnost není slepá. Jen někdy dlouho čeká.