Záhada zastaveného času

[Instrumental Build-up] [Intro] Počkej, to si děláš srandu? Podívej se na ten displej. To není možný. Ona snad spí v mrazáku! [Verse 1] Kateřina fotku na síť včera dala, polovinu národa tím dokonale zmátla. Na obrázku blondýna a úsměv září, žádná vráska v její hladké tváři. Lidi dole v komentářích hádají, jestli je to dnešek, marně pátrají. Pak se koukneš na datum a ztuhne krev, je to archiv, žádný nový zjev. [Pre-Chorus] Ale oči vidí, co mozek nebere, čas se asi zasekl a nikam nejedeme. [Chorus] Kateřina Brožová má doma stroj času, nebo našla recept na věčnou krásu (krásu). Třicet let je pryč a ona stejná je, zatímco nám ostatním už dohraje. Příroda si z nás jen blázny dělá, když vidíš, že nestárne jí tělo ani čela. [Post-Chorus] Třicet let. Ani den. Je to fakt. Nebo sen? [Verse 2] Byl to rok devatenáct set devadesát šest, kdy tu fotku cvakli, to je na mou čest. Internet byl v plenkách, mobily jak cihly, my jsme od té doby trochu v pase ztihli. Vládli jiní páni, svět byl jiný kout, jiná móda vládla, jiný hudební proud. Jenom Katka vypadá furt na chlup stejně, jako by se koupala v zázračné tejně. [Pre-Chorus] Ale oči vidí, co mozek nebere, čas se asi zasekl a nikam nejedeme. [Chorus] Kateřina Brožová má doma stroj času, nebo našla recept na věčnou krásu (krásu). Třicet let je pryč a ona stejná je, zatímco nám ostatním už dohraje. Příroda si z nás jen blázny dělá, když vidíš, že nestárne jí tělo ani čela. [Verse 3] Fanoušci jsou v šoku, chválí její vzhled, ptají se na elixír a tajný jed. Je to vážně nefér, říkám upřímně, když se ráno vidím v zrcadle ve stíně. Ona popře fyziku i kalendář, stačí, když nám ukáže svou známou tvář. Asi je to upír, nebo jenom čaruje, každý z nás jí tu formu tiše daruje. [Bridge] Kde jsou kruhy pod očima? Kde je šedá ve vlasech? My stárneme, to je prima, jí se ani nezrychlil dech. Je to genetika nebo kouzlo? Nám to břicho dávno sklouzlo! [Chorus] Kateřina Brožová má doma stroj času, nebo našla recept na věčnou krásu (krásu). Třicet let je pryč a ona stejná je, zatímco nám ostatním už dohraje. Příroda si z nás jen blázny dělá, když vidíš, že nestárne jí tělo ani čela. [Outro] Tak mi řekni, jak to dělá. Třicet let. Fakt stejná. To není možný. Já si jdu dát krém.