Všechna ta znamení, co jsem nechtěl vidět

[Intro] [1. sloka] Ten divný pocit v žaludku, co ti nedá v noci spát, když slova, co ti říká, začnou podezřele vrzat. Sliby jsou jen pára, co se v ranní mlze rozplyne, čekáš marně na tu změnu, ale ta se s tebou mine. Omlouváš ty chvíle, kdy se chová jako cizí, tvá vlastní sebeúcta pomalu a jistě mizí. Je to tichý alarm, co ti vzadu v hlavě zní, přehlížíš ty signály už možná stovky dní. (Stovky dní) Věříš na ten potenciál, ne na to, co je teď, stavíš kolem kruté pravdy neprůstřelnou zeď. Láska není slepá, to jen my nechceme vidět, za to, co tolerujeme, se jednou budem stydět. [Před-refrén] Každá červená vlajka, co vlála prudce ve větru, byla jasným varováním na každém našem metru. (Na každém metru) [Refrén] Ty varovný signály ti svítí přímo do očí, čekáš, až se zeměkoule opačně otočí. Pravda bolí nejvíc, když ji konečně přiznáš, že v tomhle prázdným domě už domov nepoznáš. (Už ho nepoznáš) [Bridge] Není to náhoda, je to jasný vzorec chování, konec věčnýho lhaní a marnýho doufání. Musíš si vybrat sebe, ne jenom cizí stín, vystoupit z tý hustý mlhy, pryč z těch rozvalin. [Refrén] Ty varovný signály ti svítí přímo do očí, čekáš, až se zeměkoule opačně otočí. Pravda bolí nejvíc, když ji konečně přiznáš, že v tomhle prázdným domě už domov nepoznáš. [Outro]