Abychom se nezničili musíme jít pomalu

[Intro] [1. sloka] Spěcháme do tmy a říkáme tomu osud (tomu osud), přitom neznám tvoje jméno, jenom svoji touhu. Vysněný obraz promítám na cizí tvář, je to jen iluze, co má tak jasnou zář. Musím vědět, čeho se v noci bojíš (čeho se bojíš), jaké démony v té svojí hlavě krmíš. Nechci se zamilovat do masky bez chyby, do prázdné schránky a do pouhé obliby. Dejme si měsíce, ne jenom pouhé dny, abychom poznali, jestli jsme skuteční. Romantika lže, že musíme hned teď vzplanout, ale já nechci s tebou jen tak rychle zhasnout. [Před-refrén] Sundat ty brýle růžové (a vidět tmu), přijmout i tvoje viny (a tvoji hru). [Refrén] Musíme kráčet pomalu po kluzkých kamenech, aby se nám v půli cesty nezatajil dech. Láska je práce na tom, jak snést naše vady, ne útěk před pravdou do falešné zahrady. [Bridge] Není to urážka, že chci chvíli stát, je to jen důkaz, že tě chci vážně brát. Až poznám tvoje stíny a ty zase moje, teprve pak to bude vyhrané pro oboje. [Refrén] Musíme kráčet pomalu po kluzkých kamenech (krok za krokem), aby se nám v půli cesty nezatajil dech. Láska je práce na tom, jak snést naše vady, ne útěk před pravdou do falešné zahrady. [Outro] [Outro]