O smutku člověka který zapomněl svou vlastní tvář

[Intro] [Refrén] Nosíme masky co nám kdysi nasadili jiní lidé (tak těžké) A pod nimi se ztrácí to kým jsme vážně chtěli být Život je jen divadlo kde hrajeme cizí role (cizí role) [1. sloka] Vzpomínám jak to všechno tehdy začalo nenápadně Chtěl jsem jen udělat radost tátovi a taky mámě (jenom jim) Schoval jsem hluboko to co mě doopravdy táhlo Aby na mě nikdo nekřičel když se něco zvrhlo Stavěl jsem vzdušné zámky podle cizích plánů A každé moje vlastní přání dostalo hned ránu (velkou ránu) Učil jsem se usmívat když se mi chtělo plakat A zapomněl jsem jaké to je mít se prostě rád [2. sloka] Teď koukám do zrcadla a nepoznávám svoje oči Svět se točí dál ale pode mnou se země boří (země boří) Vybral jsem si práci co mě vůbec nebaví A žiju vedle ženy co o mně pravdu neví Všechno je tak správné a přitom strašně prázdné Jako bych byl pasažér v autě co nikdo neřídí Srdce tiše tluče v kleci ze zlata a strachu A já se bojím že se jednoho dne rozpadnu v prachu (v prachu) [Refrén] Nosíme masky co nám kdysi nasadili jiní lidé (tak těžké) A pod nimi se ztrácí to kým jsme vážně chtěli být Život je jen divadlo kde hrajeme cizí role (cizí role) [Refrén] Nosíme masky co nám kdysi nasadili jiní lidé (tak těžké) A pod nimi se ztrácí to kým jsme vážně chtěli být Život je jen divadlo kde hrajeme cizí role (cizí role) [Outro]