Když rozum je jen převlečené štěstí

[Intro] (Poslouchej...) Vidím, jak kroutíš hlavou nad stránkou v časopise, říkáš, že je to pro hlupáky, co věří na oběžnice. Cítíš se nadřazeně (tak moc chytře), máš všechno pod kontrolou, tvůj úsudek je bystrý. (Ale počkej...) [Před-refrén] Jenže tvoje logika není žádná medaile, není to důkaz, že ti to víc myslí (vůbec ne). Je to jen tvoje tiché, neviditelné štěstí, že jsi zatím nedostal od života pěstí. [Refrén] Ty nenávidíš horoskopy, protože se máš fajn, protože tvůj svět má řád a jasný jízdní řád. Není to rozum, je to luxus klidných dní, že nemusíš hledat spásu v postavení hvězdných znamení. (Je to jen štěstí...) (Obyčejné štěstí...) [Bridge] Počkej, až ti lékař řekne větu, co nemá řešení, počkej, až se jistoty v prach a popel promění. Až logika selže a zůstane jen strach, pak možná taky začneš hledat znamení v těch hvězdách. (Najednou...) Najednou ti Střelec nebude připadat tak hloupý, když tonoucí se i stébla trávy chytí. [Refrén] Ty nenávidíš horoskopy, protože se máš fajn, protože tvůj svět má řád a jasný jízdní řád. Není to rozum, je to luxus klidných dní, že nemusíš hledat spásu v postavení hvězdných znamení. (Je to jen štěstí...) [Outro] (Tak se nesměj...) Není to hloupost, je to jen volání o pomoc. (Je to jen strach...) Buď rád, že ty hvězdy nepotřebuješ. [Outro]