Zámecká paní má dědice a Fantom v koutě tiše zírá

[Intro] [Intro] (Dámy a pánové, vítejte na panství) Zámek Neustupov otevírá brány, dneska se tu nekonají žádné operní scény. [1. sloka] Monika Sommerová, ta co s Fantomem pěla, z jeviště zmizela, jinou roli teď chtěla. Už není Christine, co před maskou se chvěje, teď je máma, co u kolébky se hřeje. (Už žádný potlesk, jenom pleny), divadlo života nemá žádné změny. Z operní divy je teď skutečná paní domu, a český bulvár nadšeně tleská tomu. [2. sloka] Michal Farník, co tenhle zámek kdysi koupil, do role otce podruhé hrdě teď vstoupil. Chtěl mít syna, velkého pokračovatele rodu, aby měl komu nechat tu kamennou ódu. Sestřička Rozárka má konečně bráchu, už nejsou jen tři v tom zámeckém prachu. Není to hrabě, ani vévoda z Yorku, je to kluk, co jim udělá v životě horku. [Bridge] A jaké jméno ten malý princ má? (Hádej, hádej, kdo to dá?) Žádný Pepa, co v podzámčí sedí, šlechta si na jména potrpí, to všichni vědí! Maxmilián! (Slyšíte to znění?) Maxmilián! (To není žádné snění!) Jméno pro císaře, jméno pro krále, teď ho nosí mimino v tomhle sále. [3. sloka] Tak ať mu to roste, tomu malému pánovi, ať jednou vládne líp, než ti papíroví. Dva tisíce dvacet šest, únor se píše, na zámku Neustupov se teď dýchá tiše. Fantom opery si může masku sundat, malý Maxmilián začíná právě bumbat. Zámecká paní má splněno, hotovo, teď už jen přežít to vstávání nanovo. [Outro]