Rodinná křivda, která vyplavala na povrch až po letech

[Intro] [Intro] (Poslouchejte) Tereza promluvila, titulky už křičí, staré hříchy minulosti dneska všechno zničí. [1. sloka] Brodská sedí u stolu a vzpomínky se vrací, bulvár čeká na maso a novináři zvrací. Jana Brejchová, ta ikona a star, měla život jako film, ne jenom jako dar. Ale pod tím leskem, kde blesky fotoaparátů pálí, skrývala se bolest, co se léta v koutě válí. Není to jen o filmech a o tom, kdo byl král, ale o tom, kdo se komu a proč tehdy vlastně smál. Byla v tom snad sestra, nebo jiná dávná tvář? Dneska už to neví ani ten nejstarší lhář. [Před-refrén] (Ona to ví) Tereza to sype, už nechce mlčet dál, (Všichni to ví) že tenhle starý příběh za to možná stál. [Refrén] Byla to pomsta kvůli Brejchové, to se teďka píše, pravda leze ven, i když mluvíme jen tiše. Rodinná křivda, co pálí jako sůl, kdo u toho stolu seděl a kdo zůstal jenom půl? Osmdesát šest let, to je dlouhá doba na to, aby se z obyčejné hlíny stalo v novinách zlato. (Stalo se to zlato) [2. sloka] Možná je to o chlapech, možná o rolích, o tom, kdo měl navrch v těch životních polích. Lidé čtou ty řádky a kroutí hlavou jen, jak se staré tajemství dere rychle ven. Brodská brání mámu, to dělá dcera každá, ale v tomhle byznysu je každá věta vražda. Brejchová už spí, má svůj věčný klid, ale živí se tu hádají, kdo měl koho bít. Není to fér, říká jedna strana mince, ale v tomhle divadle už dávno nejsou prince. [Refrén] Byla to pomsta kvůli Brejchové, to se teďka píše, pravda leze ven, i když mluvíme jen tiše. Rodinná křivda, co pálí jako sůl, kdo u toho stolu seděl a kdo zůstal jenom půl? Osmdesát šest let, to je dlouhá doba na to, aby se z obyčejné hlíny stalo v novinách zlato. (Všechno je to zlato) [Bridge] A tak se ptáme, kde je ta hranice, kdy bulvár končí a začíná márnice. Je to jen byznys, nebo volání o pomoc? Když se cizí lidé hádají celou dlouhou noc. (Celou noc) [Refrén] Byla to pomsta kvůli Brejchové, to se teďka píše, pravda leze ven, i když mluvíme jen tiše. Rodinná křivda, co pálí jako sůl, kdo u toho stolu seděl a kdo zůstal jenom půl? Osmdesát šest let, to je dlouhá doba na to, aby se z obyčejné hlíny stalo v novinách zlato. [Outro] Tereza to řekla, teď už je to venku, dopijeme kávu a smažeme tu směnku. (Smažeme tu směnku) [Outro]