Proč vaše děti milují roboty víc než vás a kdo za to může

[Intro] Říkáš, že jsou měkký jako sníh, co padá v květnu, ale kdo jim do ruky vrazil tu svítící fetnu? [Hook] Nejsou to snowflakes, to my jsme udělali mráz! [1. sloka] Ta věta „za našich časů“ je totální kravina (tak určitě), nikdo se nerodí s čipem, co mu mozek spíná. Gotičtí rodiče taky řvali na renesanční spratky (co to maluješ?), že jejich nahatý sochy jsou morální zmatky. Bombardujem alfu i betu tou naší starou vinou, zatímco jim planeta pod nohama začíná hynout. [Před-refrén] Jejich neuroplastický mozek formujeme my (jenom my), pak se divíme, že žijou v zajetí tmy. [Refrén] V kapse mají celý svět, ale v očích prázdno (prázdno), padají do maelstromu, kde není žádné dno. Nechtěli jsme alkoholiky, máme algoholiky, co místo lásky polykají jedničky a nuly z fabriky. [Post-refrén] (Jedničky a nuly, nuly a jedničky...) (Algoholici...) [2. sloka] Jen šest procent Francouzů věří v lepší zítřky (to je bída), naše dluhy a průšvihy, to je ta jejich třída. Bojujem s virem a sami mezi sebou (bum prásk), kdo by chtěl děti, když se ledy pod námi hrebou? Receptory vymlácené digitálním slopem (hnus), život je jen subkultura a nevkusný pokus. [Před-refrén] Kariéra nebude, všechno převezmou stroje (roboti), sociální nůžky cvakají uprostřed boje. [Refrén] V kapse mají celý svět, ale v očích prázdno (prázdno), padají do maelstromu, kde není žádné dno. Nechtěli jsme alkoholiky, máme algoholiky, co místo lásky polykají jedničky a nuly z fabriky. [Bridge] Jejich vztek je jen náš odpadní produkt (náš hnus), derivát dekád, kdy jsme ztratili vkus. Milujme je, než se v tom moři utopí, než je ten jazykový model úplně pochopí. [Refrén] V kapse mají celý svět, ale v očích prázdno (prázdno), padají do maelstromu, kde není žádné dno. Nechtěli jsme alkoholiky, máme algoholiky, co místo lásky polykají jedničky a nuly z fabriky. [Outro] Ztratit je znamená ztratit všechno. (Všechno co máme...) Algoholici. Naše děti. [Outro]