Dokonalá socha v prázdném pokoji bez vzduchu

[Hook] Nic se nesmí stát... [Intro] Dvě desítky dní v hedvábí a zlatě. Kamera klouže po mramoru, my zíváme svatě. [1. sloka] Film, co se nestal, jen lesklá plocha, (Lesklá a prázdná, tak prázdná). Režisér Ratner, ta předražená socha, hladí lustry a nevidí zrádná gesta či život. (Ne, nic tu nedýchá). [2. sloka] Jako výloha po zavírací době, (Zhasnuto, ticho, zamčeno). Všechno je v pečetích, všechno je v tobě, emoce hotel, jen prázdné břicho dějin, co mlčí. (Mlčí a lesknou se). [Refrén] To není politika, to je jen design, (Design moci, design tmy). Přežehlit klopy a hlídat si lajnu, v té dlouhé a bezkrevné noci. Květiny poslušné, úsměv je štít. (Musíš ho mít, jen ho mít). [3. sloka] Manžel je rekvizita, drží ji za ruku, (Chválí ji strojově, jako svůj vůz). Jako by prodával auto v záruce, ve vlastní, soukromé, naleštěné válce. Tvůrce míru? Ne, jen tvůrce koberců. [Refrén] To není politika, to je jen design, (Design moci, design tmy). Přežehlit klopy a hlídat si lajnu, v té dlouhé a bezkrevné noci. Květiny poslušné, úsměv je štít. (Musíš ho mít). [4. sloka] Inaugurace je PowerPoint v sále, (Další slide, prosím, další slide). Sundá si boty a to je to malé lidské gesto, co v paměti nosím. Vakuově balená v nejdražším plyši. [Refrén] To není politika, to je jen design, (Design moci, design tmy). Přežehlit klopy a hlídat si lajnu, v té dlouhé a bezkrevné noci. Nic nepronikne dovnitř, nic nesmí žít. (Jen se lesknout a být). [Outro]