Kronika zániku světa který jsme kdysi nazývali domov

[Intro] [1. sloka] Na začátku bylo ticho a potom velký třesk, dneska vidíme na nebi už jenom cizí lesk. Teplota stoupá vysoko a nikdo nebrzdí, modrá barva oceánů se pomalu opozdí. Sledujeme grafy co letí strmě do nebes, zatímco nám pod nohama tiše hoří les. Atmosféra řídne a ztrácí svoji sílu, my stále věříme na zázrak a na víru. [Refrén] Planeta umírá a mění svoji tvář (svoji tvář), zbývá po ní ve vesmíru jenom matná zář. Voda se vypaří a zůstane jen sůl, rozpadl se na kousky ten náš bezpečný stůl. (Je to konec, nebo začátek?) (Nikdo neví, co bude dál) [2. sloka] Kde kdysi zpívali ptáci je dneska jenom prach, zbyly jenom stíny a v našich očích strach. Skleníkový efekt nás svírá jako v kleci, to nejsou jenom řeči to jsou tvrdé věci. Ledovce se hroutí do slané hlubiny, zbývají nám poslední hodiny a vteřiny. Červená poušť se roztahuje tam kde kvetl sad, už není cesty zpátky a není kam se bát. [Refrén] Planeta umírá a mění svoji tvář (svoji tvář), zbývá po ní ve vesmíru jenom matná zář. Voda se vypaří a zůstane jen sůl, rozpadl se na kousky ten náš bezpečný stůl. (Je to konec, nebo začátek?) (Nikdo neví, co bude dál) [Bridge] Možná se podíváme na Mars a uvidíme sebe, jk vypadá svět když ztratí svoje modré nebe. Je to varování psané v kameni a písku, že jsme vsadili všechno pro vidinu zisku. (Tik tak, tik tak) Čas se krátí a my stále spíme, (Tik tak, tik tak) pravdu vidět asi nechceme a neumíme. [Refrén] Planeta umírá a mění svoji tvář (svoji tvář), zbývá po ní ve vesmíru jenom matná zář. Voda se vypaří a zůstane jen sůl, rozpadl se na kousky ten náš bezpečný stůl. [Outro] Zbyl jenom prach a kamení (kamení). Poslední nádech a pak už nic. Jenom ticho. [Outro]