O cestách ke hvězdám a hodinách co měří věčnost

[Instrumental Intro] [Verse 1] Kovové stroje letí do prázdnoty (do tmy), tam kde se toulají bludné skály. Hledáme odpověď na vznik hmoty, na časy, kdy se světy teprve bály. Ty planetky nesou stavební kámen, paměť z dob, kdy se rodil náš systém. Není to hrozba, je to jen plamen, poznání ukryté v prachu čistém. (Letíme dál...) [Chorus] Zvedáme oči k nebeské klenbě, zatímco v Praze ozubená kola zní. Vesmír je mapa v nás i v té věžbě, pravda je věčná a taky poslední. [Instrumental Break] [Verse 2] Na Starém Městě se otáčí sféry, není to o tom, kolik je hodin. Astroláb měří sluneční směry, polohu hvězd a osudy rodin. Kde stojí Měsíc a v jakém je fázi, zvěrokruh krouží ve zlatém rámu. Ten stroj nám ukázal, co nám tu schází, vesmírný řád uprostřed chrámu. (Stále se točí...) [Chorus] Zvedáme oči k nebeské klenbě, zatímco v Praze ozubená kola zní. Vesmír je mapa v nás i v té věžbě, pravda je věčná a taky poslední. [Verse 3] Legenda říká, že mistr Hanuš, (oslepený králem) ten zázrak stvořil. Historie ale zvedá svou číš, aby ten mýtus konečně zbořil. Mikuláš z Kadaně, to je to jméno, které ty převody propočítalo. Dílo, co bylo nám do vínku dáno, aby se poznání v čase nestalo málo. [Chorus] Zvedáme oči k nebeské klenbě, zatímco v Praze ozubená kola zní. Vesmír je mapa v nás i v té věžbě, pravda je věčná a taky poslední. [Outro (Instrumental)]