Když staré stromy padají a v kovu se rodí hvězda

[Instrumental Intro] [Verse 1] Krajina mění tvář a žízeň pije z kořenů, smrky se lámou v pase, vzdávají se bez stínu. To staré ticho mizí (mizí pryč), je slyšet jenom praskot, čekáme na signál, jestli přijde velký zvrat. Příroda píše účet, co nejde snadno splatit, díváme se na kopce, co začínají se tratit. Barvy se mění v šedou (v šedou tmu), kde kdysi byla zeleň, ten obraz před očima je ostrý jako křen. [Pre-Chorus] A tam kdesi v dálce, kde se snoubí ocel s vědou, hledáme odpověď, co nás možná vyvede z bídou. Stavíme chrám pro oheň, co nikdy neuhasne. [Chorus] Chceme zapálit hvězdu přímo na povrchu země, spoutat tu sílu, co v jádru všeho dřímá jemně. Čekání na budoucnost (budoucnost), je to závod s časem, než se nám starý svět rozpadne pod vlastním hlasem. [Verse 2] Obří prstenec kovu, naděje pro novou éru, tokamak ITER se zvedá, dává lidstvu směru. Magnetické pole drží ten žhavý bič na uzdě, sto padesát milionů stupňů v jedné brázdě. Je to sen o energii (čistá moc), co teče bez konce, abychom zachránili to, co zbylo na louce. Vědci tam ladí tóny, co neslyší lidské ucho, zatímco venku v lese panuje kruté sucho. [Instrumental Break] [Chorus] Chceme zapálit hvězdu přímo na povrchu země, spoutat tu sílu, co v jádru všeho dřímá jemně. Čekání na budoucnost (budoucnost), je to závod s časem, než se nám starý svět rozpadne pod vlastním hlasem. [Verse 3] Je to paradox doby, kácíme, abychom stavěli, hledáme spásu v atomu, co jsme dřív neviděli. Termojaderná vize (vize snů), svatý grál pro lidstvo, jestli to vyjde, změní se úplně všechno a jisto. Stromy ve střední Evropě šeptají o dešti, možná ta nová hvězda nám cestu vyklestí. Musíme vydržet (vydržet), než se ten kruh spojí, než se ta velká rána na těle země zhojí. [Chorus] Chceme zapálit hvězdu přímo na povrchu země, spoutat tu sílu, co v jádru všeho dřímá jemně. Čekání na budoucnost (budoucnost), je to závod s časem, než se nám starý svět rozpadne pod vlastním hlasem. [Outro (Instrumental)]