Emotivní zpověď člověka, který v dětství zažil zneužívání knězem, ztratil víru i sebe sama, ale po letech bolesti našel sílu promluvit a uzdravit svou duši.
[Instrumental Intro]
[Soft Piano]
[Melancholic]
[Verse 1]
Byl jsem jen malý kluk s duší dokořán,
věřil jsem v dobro, co chrání nás od bran.
V kostelní lavici studený stín,
nevěděl jsem tehdy, že do pasti tím.
On měl být pastýř, co ovečky chrání,
místo toho přišlo kruté nečekání.
[Pre-Chorus]
Zavřené dveře (a nikde žádný klíč),
mé dětské sny jsou (nenávratně pryč).
[Chorus]
Ta bolest se vrývá hluboko pod kůži,
jako trny co zůstanou na zvadlý růži.
Věřil jsem v nebe, ale peklo mě spálilo,
srdce se na střepy o dlažbu rozbilo.
(O dlažbu rozbilo...)
[Verse 2]
Roky se vlekly jak ten nejtěžší kříž,
chtěl jsem to vykřičet, ty mě neslyšíš.
Nesl jsem vinu, co nebyla má,
v zrcadle cizí tvář, co se jen ptá.
Proč zrovna já musel v temnotě stát,
když jsem se naučil jenom se bát.
[Pre-Chorus]
Tajemství tíží (jak kámen na dně řeky),
zdálo se, že to (bude trvat věky).
[Chorus]
Ta bolest se vrývá hluboko pod kůži,
jako trny co zůstanou na zvadlý růži.
Věřil jsem v nebe, ale peklo mě spálilo,
srdce se na střepy o dlažbu rozbilo.
[Instrumental Break]
[Cello Solo]
[Emotional Build Up]
[Bridge]
Ale v popelu zkázy se jiskra zas rodí,
cesta k uzdravení po špičkách chodí.
Už nejsem ta oběť, co v koutě se krčí,
prolomil jsem hráz a už nikdy nemlčím.
(Už nikdy nemlčím...)
[Chorus]
I když se bolest vryla hluboko pod kůži,
teď nová naděje v zahradě zakrouží.
Přežil jsem peklo, co duši mi spálilo,
abych ji slepil, co se kdysi rozbilo.
[Outro]
Našel jsem světlo...
(Na konci tunelu)
Už se nebojím tmy.
[Fade Out]
[End]