Když se ptáme strojů na smysl naší vlastní existence

[Instrumental Intro] [Intro] [Spoken Word] [Dark] Otázka už dávno nezní, jestli to přijde. Otázka je, co s tím uděláme my. (Co uděláme my?) [Verse 1] [Confident] Algoritmus píše básně, maluje nám cizí světy, zatímco my v temnotě hledáme ty správné věty. Je to jenom nástroj, nebo se rodí nová mysl, hledáme v tom křemíku ten utajený skrytý smysl. Každý den se probouzíme do jiné a nové doby, v digitálním zrcadle vidíme své vlastní, chladné hroby. [Chorus] [Epic] [High Energy] Máme se bát té velké neznámé síly, co roste v tichu serverů každou jednu chvíli? Je to náš konec, nebo velký nový start, kdo drží v rukou tenhle nebezpečný part? [Post-Chorus] (Máme se bát?) Nikdo neví, kam to vede. (Máme se bát?) Obloha je náhle šedá. [Verse 2] [Tense] Berou nám tu těžkou práci, nebo berou lidskou duši, z obrazovky mluví hlas a srdce přitom vůbec nebuší. Co je dneska pravda a co je jenom dokonalý klam, v tomhle lese jedniček zůstal člověk úplně sám. Emoce nám chybí, jenom data proudí kabelem, stroj se stává soudcem a my jenom němým plevelem. [Instrumental Break] [Build Up] [Chorus] [Epic] [Explosive] Máme se bát té velké neznámé síly, co roste v tichu serverů každou jednu chvíli? Je to náš konec, nebo velký nový start, kdo drží v rukou tenhle nebezpečný part? [Chorus] [Epic] [Climax] Máme se bát té velké neznámé síly, co roste v tichu serverů každou jednu chvíli? Je to náš konec, nebo velký nový start, kdo drží v rukou tenhle nebezpečný part? (Ten nebezpečný part!) [Outro] [Melancholic] [Fade Out] Stroj nikdy nespí... Ale my musíme snít. (Musíme snít) [End]