Hvězda, která zhasla v tichu nemocničních stěn

[Instrumental Intro] [Melancholic Piano Build-up] [Verse 1] Titulek na stránce křičí černým písmem, svět filmu ztratil dech a my s ním marně kynem. Osmdesát šest let, to je dlouhá cesta (dlouhá cesta), zavřela se brána do toho hvězdnýho města. Jana Brejchová, ikona všech našich pláten, osud byl v posledních letech trochu zmaten. Už žádná Láska z pasáže, už žádný Noci, teď je v jiný dimenzi, v tý vyšší moci. [Chorus] Opona padá dolů (padá dolů), sál zhasíná, legenda českýho filmu teď už jen vzpomíná. Bolest je pryč, už ji nic netrápí, jen stříbrný plátno se slzami zkrápí. Sbohem, krásná paní, co uměla tak žít, teď už máš konečně svůj vysněný klid. [Post-Chorus] (Svůj klid) (Už žádný boj) Jen ticho a mír. [Verse 2] Tereza Brodská, dcera, co u ní stála stráž, věděla, že tenhle konec nemá žádnou garáž. Že to nezaparkuješ a nevrátíš zpět, že maminka pomalu opouští tenhle svět. V léčebně dlouho ležela, upoutaná na lůžko, život se scvrknul na to nemocniční služko. Nebylo to jako ve filmu, nebyly tam střihy, jen realita všední dny a těžký knihy. [Chorus] Opona padá dolů (padá dolů), sál zhasíná, legenda českýho filmu teď už jen vzpomíná. Bolest je pryč, už ji nic netrápí, jen stříbrný plátno se slzami zkrápí. Sbohem, krásná paní, co uměla tak žít, teď už máš konečně svůj vysněný klid. [Instrumental Break] [Guitar Solo - Emotional] [Verse 3] A ty zprávy letí, že morfium tam bylo, aby to křehký tělo už tolik netrpělo. Umírala v bolestech? Ne, léky to skryly, aby ty poslední chvíle aspoň tiché byly. (Na morfiu) Tak to prostě chodí, když tělo řekne dost, zbyla nám po ní jen ta filmová skvost. Odešla ve spánku, když město šlo spát, už se nemusí ničeho, vážně ničeho bát. [Chorus] Opona padá dolů (padá dolů), sál zhasíná, legenda českýho filmu teď už jen vzpomíná. Bolest je pryč, už ji nic netrápí, jen stříbrný plátno se slzami zkrápí. Sbohem, krásná paní, co uměla tak žít, teď už máš konečně svůj vysněný klid. [Outro (Instrumental)] (Sbohem...) [Fade Out]