Drama o únosu, při kterém nikdo netrpěl a všichni se jen

[Instrumental Build-up] [Intro] [Spoken Word] Pozor, hlášení pro všechny čtenáře titulků. Dva herci v ohrožení... nebo taky ne. (Jedeme) [Verse 1] Jan Hrušínský slaví sedmdesát let, myslel, že má klid, že zná už celý svět. K němu Jan Vlasák, co má třiaosmdesát, vyrazili na letiště, chtěli se jen smát. Plán byl celkem prostý, žádné velké scény, jenom postát u hangáru, probrat staré změny. Dát si kafe v ruce (jako pardálové), jenže plány zrušili jim páni šéfové. [Pre-Chorus] Čekali jen fotku, maximálně pokec, ale přišel Vlasta Dvořák a spadla klec. (Co se děje?) Najednou je berou, strkaj do kabiny, tohle není v textu, to jsou koniny! [Chorus] Sedm set padesát metrů nad zemí, unesli je v tichu, nikdo oněmí. Žádné výkupné, jen vítr ve tváři, (Letíme výš) když se herci v kluzáku rozzáří. [Verse 2] Boleslav je dole malá jako dlaň, zaplacená byla tahle vzdušná daň. Na čelní sklo padá z nebe jemný sníh, z dramatu se stává jenom velký smích. Slunce pálí do očí, motor nikde řvát, Jan se přestal bát a začal si to brát. Česká televize tohle spískala, aby stará garda s výškou pískala. [Chorus] Sedm set padesát metrů nad zemí, unesli je v tichu, nikdo oněmí. Žádné výkupné, jen vítr ve tváři, (Letíme výš) když se herci v kluzáku rozzáří. [Instrumental Break] [Bridge] Bulvár křičí: Únos! Drama v letadle! Realita sedí v měkkém sedadle. Omamný ten pocit, když jsi v oblacích, lepší než se hádat dole v palácích. [Drop] [Chorus] Sedm set padesát metrů nad zemí, unesli je v tichu, nikdo oněmí. Žádné výkupné, jen vítr ve tváři, (Letíme výš) když se herci v kluzáku rozzáří. [Outro] Bezpečně jsou dole, oba páni Janové, tak se dělají ty zprávy světové.