O únavě z dokonalosti a návratu k tužce a papíru

[Instrumental Intro] [Soft Piano Melody] [Verse 1] Poslední dobou cítím únavu, ne z toho co to umí, ale z toho co se děje se mnou, když mi stroj rozumí. Je to jako automat na mince, kde vždycky vyhráváš, ale ta nuda z věčné výhry roste, i když si to užíváš. (užíváš) Dřív jsem miloval ten proces, ladil každý detail sám, teď jen řeknu terminálu, ať to změní, a jen se dívám. Už ani netuším, ve které složce ten kód vlastně leží, jenom diriguju duchy ve stroji a čas kolem mě běží. Místo designu jen mluvím, vysvětluju stroji cíl, aby změnil barvu písma, abych se v tom nezmýlil. Říkají, že lidský vkus je naše velká a pevná zbraň, ale stroje se ty vzorce naučí a my zaplatíme daň. (zaplatíme daň) [Chorus] Chci zpátky tu radost, když tvořím vlastníma rukama, než abych jenom seděl a mluvil s těma nulama. (s nulama) Když je všechno hned a samo, tak to vlastně není moje, ztrácíme se v automatu a prohráváme svoje boje. [Instrumental Break] [Emotional String Section] [Bridge] Tak jsem to zkusil postaru, jen já a prázdný list, bez modelů a bez nápovědy, chtěl jsem si být jist. Mami, koukej, tohle jsem fakt vytvořil jen já, ten pocit, že to patří mně, se ničemu nevyrovná. [Chorus] Chci zpátky tu radost, když tvořím vlastníma rukama, než abych jenom seděl a mluvil s těma nulama. (s nulama) Když je všechno hned a samo, tak to vlastně není moje, ztrácíme se v automatu a prohráváme svoje boje. [Outro (Instrumental)] [Fade Out]