Moment kdy jsem pochopila že už nemůžu sama

[Instrumental Intro] [Verse 1] Všechno se zdálo být v pořádku navenek, úsměv jsem nosila jako ten nejlepší lék. Ale uvnitř to křičelo a uvnitř byl mráz, Elena se ztrácela a zlomil se hlas. Každé ráno vstát a hrát tu svou roli, i když tě duše tak strašně moc bolí (tak bolí). Myslela jsem že to musím všechno zvládnout, že nesmím selhat a nesmím ani spadnout. [Pre-Chorus] Ta tíha na hrudi (už nešla snést), nevěděla jsem kudy, kudy se dát vést. [Chorus] Nejtěžší bylo říct si o pomoc, přiznat si že už nemám tu moc. Že nejsem ze skály a mám právo se bát, že už tu hru dál nemůžu hrát. Není to slabost (je to síla v nás), najít ten směr a uslyšet svůj hlas. [Verse 2] Bála jsem se soudu a co řeknou lidi, když tu mou slabost najednou uvidí. Držela jsem to v sobě jako v trezoru, až jsem se dostala k samému obzoru. Kde končí síla a začíná tma, kde zůstaneš stát úplně sama (úplně sama). Ale ten krok do neznáma musel přijít, abych mohla zase volněji žít. [Chorus] Nejtěžší bylo říct si o pomoc, přiznat si že už nemám tu moc. Že nejsem ze skály a mám právo se bát, že už tu hru dál nemůžu hrát. Není to slabost (je to síla v nás), najít ten směr a uslyšet svůj hlas. [Instrumental Break] [Verse 3] Teď už to vím že nejsme tu sami, že tyhle stíny se dají zahnat sny. Otevřít dveře a pustit tam vzduch, poslouchat srdce a ten tichý ruch. Když ruka cizí ti podá tu dlaň, zaplatíš sice tu emoční daň. Ale vrátí se světlo a vrátí se klid, a zase máš důvod proč tady být. [Chorus] Nejtěžší bylo říct si o pomoc, přiznat si že už nemám tu moc. Že nejsem ze skály a mám právo se bát, že už tu hru dál nemůžu hrát. Není to slabost (je to síla v nás), najít ten směr a uslyšet svůj hlas. [Outro (Instrumental)]