Zoufalé zprávy ze zamčeného domu plné šílených překlepů

[Instrumental Intro] [Verse 1] V sobotu odpoledne pípne prázdný telefon, Josef Rychtář zírá, co je tohle za shon. (Cože?) Na displeji svítí jméno Dagmar Patrasová, v podivných zprávách chybí smysluplná slova. Píše, že ji Felix v bytě tajně zamyká, zmateně a v hrůze před záchrankou utíká. Písmenka se pletou, nuly místo jasných znaků, slavná hvězda vyhlíží prý spásu ze svých mraků. [Verse 2] Felix Slováček má doma s báchorkami kříž, vzkazuje všem, ať teď k ní nechodí raděj blíž. (Zpátky!) Podle něj je ožralá a bez ustání blázní, skleničku si potají zas pravidelně prázdní. Halucinace prý tvoří její denní řád, bolest z těžké ztráty teď prý nenechá ji spát. Dcera Anna odešla a temný stesk dál roste, uniknout před prázdnotou už vůbec není prosté. [Bridge] Josef Rychtář tiše hledí na ten divný cíl, nikdo neví, kolik do té báchorky kdo vložil sil. Zpráva píše o záchrance, hroutí se v ní svět, (Pojď!) vdovec marně hledá smysl těchto divných vět. Falešný se zdá být poplach z potápějící lodě, čiré lidské zoufalství teď plave proti vodě. Felix z dálky hlásí, že má doma zkrátka blázna, pravda mezi řádky ale zůstává dál prázdná. [Breakdown] [Verse 3] Dagmar vzkazy propisuje šedesát devět let, křičí z bytu na celý ten rozpadající se svět. Felixovi je už celých osmdesát dva zim, do novin rád rozfoukává tenhle zbytečný a hořký dým. (Kouř!) Tohle malé drama běží pro pobavení všech, všem se z toho paradoxu rázem hrůzou tají dech. Smutný příběh bez vítězů tiše mizí z plochy, zůstávají po něm jenom roztříštěné sochy. [Outro (Instrumental)]