Kradený cihly a výprodej dějin

[Hook] Benzín byl drahej a máslo jak zlato, ale paměť je děravá, kašleme na to. Říkáš, že tenkrát líp chutnal chleba? Tak poslouchej příběh, co slyšet je třeba. [Instrumental Build-up] (Rytmické údery perlíku do kovadliny, zrychlující se tempo psacího stroje) [Verse 1] Sousedovic děti nejedou na lyžák, čtyřicet korun je pro ně pálka. Táta staví barák, v práci je jen divák, cihly jsou z bouračky, materiál válka. Střecha je z obalů, škvára je kradená, eternit na hlavu tiše se sype. Rodina ztracená, záda jsou zničená, dneska ten barák bagr ze země vrype. Co stavěli roky a kradli po chvílích, odvezou tatrovky v oblacích bílých. [Pre-Chorus] Dvanáct hodin v dešti dneska nikdo nechce stát, na kýblu vsedě líp se umí lhát. Zedník měl bříško a pohodu v dlaních, my platíme účty v těch dnešních kláních. [Chorus] Nostalgie smrdí jak Jelení mýdlo (mýdlo!), co Schichtova rodina musela tu nechat. Komoušům spadlo do klína jídlo (jídlo!), a uměli ho jenom do záchodu spechat. Z kradenýho žije se náramně sladce, když účet zaplatí vyhnaný zrádce. Když továrnu sebereš a majitele zničíš, pak se jen divíš, proč v bídě tu kičíš. [Post-Chorus] Václavák dláždíme z židovských hrobů, vítejte přátelé, v tomhle skvělým dobu! [Verse 2] Míšeňský porcelán ze zámků mizí, státní podnik Antik to střelí za marky. Lustry od Palmeho jsou teďka cizí, my máme panelák a prázdné jarmarky. Ze všech synagog tóry jsou v Londýně, prodali jsme je tam za pytlík hrušek. Topíme v kamnech a sedíme v líně, zničili jsme duše milionů dušek. Uran ten posíláme rovnou do Svazu, za cenu odpadu a bez dotazu. [Pre-Chorus] Dvanáct hodin v dešti dneska nikdo nechce stát, na kýblu vsedě líp se umí lhát. Zedník měl bříško a pohodu v dlaních, my platíme účty v těch dnešních kláních. [Chorus] Nostalgie smrdí jak Jelení mýdlo (mýdlo!), co Schichtova rodina musela tu nechat. Komoušům spadlo do klína jídlo (jídlo!), a uměli ho jenom do záchodu spechat. Z kradenýho žije se náramně sladce, když účet zaplatí vyhnaný zrádce. Když továrnu sebereš a majitele zničíš, pak se jen divíš, proč v bídě tu kičíš. [Verse 3] Valtr Komárek v osmdesátým osmým, chytal se za hlavu v Prognosťáku. Průmysl starej a s dechem dosti vonným, prodával šrot v ceně brambor v saku. Sergej táhne rudu a vypadá mocně, jenže ta sranda nás stojí moc zdrojů. Linka na čipy, co běží i nočně, ta dává smysl, ne hromada hnojů. Dva dolary za kilo stroje a oceli, to je ten zázrak, co jste fakt chtěli? [Bridge] (Agresivní tempo, sirény) Měnová reforma, jedna ku padesáti! Úspory v čudu a nikdo je nevrátí. Kdo měl tři stovky, dostal jen drobné, státní krádež, to bylo hodně podobné! Závist je motor a ne práce píle, takhle jsme došli do téhleté chvíle! [Chorus] Nostalgie smrdí jak Jelení mýdlo (mýdlo!), co Schichtova rodina musela tu nechat. Komoušům spadlo do klína jídlo (jídlo!), a uměli ho jenom do záchodu spechat. Z kradenýho žije se náramně sladce, když účet zaplatí vyhnaný zrádce. Když továrnu sebereš a majitele zničíš, pak se jen divíš, proč v bídě tu kičíš. [Outro] Tak co, soudruhu? Stýská se ti po dece na OPBH? Nebo po vile, co nám nepatřila? Hlavně že byl klid na práci... (Zvuk splachovadla)