Křída na rukou a dráty plné proudu

[Instrumental Intro] [Melancholic] [Verse 1] Ve třídě tiše leží učebnice v prachu, cizí vojska srazí nevinnou ženu k zemi. Učitelka polyká první doušky strachu, a její hlas teď navždycky oněmí. Z civilistů dělají terče pro svou sílu, beze stopy bourají pevnou lidskou víru. [Pre-Chorus] Ocelové svorky svírají bezbranná zápěstí, z lidských práv tu zbylo jen prázdné náměstí. [Chorus] Elektrošoky pálí hluboko do morku kostí, temnota bere právo na poslední nádech. Ona dál trpí pod tou surovou zlostí, jizvy jí navždy zůstanou na holých zádech. [Verse 2] Nikomu neublížila, chtěla jen učit číst, teď musí snášet výslechy v podzemním stínu. Snaží se chytit naděje jako padající list, zatímco dozorci na ni svalují lživou vinu. Z civilistů tahají přiznání hrubým proudem, bez šance bránit se před jakýmkoliv soudem. [Pre-Chorus] Ocelové svorky svírají bezbranná zápěstí, z lidských práv tu zbylo jen prázdné náměstí. [Chorus] Elektrošoky pálí hluboko do morku kostí, temnota bere právo na poslední nádech. Ona dál trpí pod tou surovou zlostí, jizvy jí navždy zůstanou na holých zádech. [Breakdown] [Emotional] [Bridge] Dráty pod napětím trhají nevinnou duši, každá další rána tvoří děsivý zvyk. Srdce v hrudi pod náporem proudu divoce buší, ale ona ven nevydá ani jeden vzlyk. [Build] [Chorus] Elektrošoky pálí hluboko do morku kostí, temnota bere právo na poslední nádech. Ona dál trpí pod tou surovou zlostí, (Pálí!) jizvy jí navždy zůstanou na holých zádech. [Outro (Instrumental)]